Město Blansko

Z první poloviny jedenáctého století pocházejí střepy keramiky, které byly v roce 2017 nalezeny při stavebních pracích u blanenského kostela. První písemná zmínka o zdejší osadě, dnešním Starém Blansku, na pravém břehu Svitavy se objevuje v Letopise tzv. Kanovníka vyšehradského a váže se k roku 1136, kdy probíhal ostrý majetkový (ale v pozadí hlavně politický) spor o právo vystavět v Blansku kostel mezi olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem a brněnským údělným knížetem Vratislavem. Blansko se s dalšími osadami stalo majetkem olomouckého biskupství a jeho držitelé dostávali toto zboží jako léno. Centrem tohoto panství se stal v 2. polovině 13. století hrad Blansek východně od Blanska.

Roku 1277 založil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku na levém břehu řeky novou osadu, která se jako tzv. Nové Blansko stala jádrem pozdějšího města. Až do 19. století jej tvořilo především rozsáhlé obdélné náměstí, jehož východním torzem je současné náměstí Svobody. V držení obou vesnic se vystřídala řada lenních majitelů, z nichž k nejznámějším patřil rod pánů z Kunštátu a Černohorských z Boskovic. Od roku 1526 měl blanenské panství rod pánů z Doubravky a Hradiště, za nichž byl zanedbaný statek zveleben a opraven a osady Staré a Nové Blansko sloučeny v jeden celek. Jan Dubravius odkoupil od Jaroslava Černohorského z Boskovic blanenský manský dvůr, který spojil s ostatním zbožím. Roku 1580 povýšil Matyáš Žalkovský ze Žalkovic Blansko na městečko. V letech 1631–1694 držel Blansko rod pánů z Rožmitálu. Slezský rod hrabat Gellhornů zde v roce 1698 založil první železárny.

K rozvoji Blanska došlo v 19. století (dlouhé 19. století) právě v souvislosti s rozmachem zdejších železáren a strojíren, které zbudoval Hugo František Salm. K dalšímu rozmachu města přispěla železniční trať Brno – Česká Třebová, která byla slavnostně otevřena 1. ledna 1849. V tomto období, kdy došlo ke zrušení roboty a šlechtických panství, se stalo Blansko centrem jednoho ze tří soudních okresů, které spadaly pod hejtmanství v Boskovicích.