Město Broumov

Historie města je od samého počátku spjata s německou kolonizací východočeského pohraničí, vedenou řádem benediktinů, kteří získali území budoucího Broumovska roku 1213 od Přemysla Otakara I. Vlastní založení města se předpokládá roku 1255. První zástavba města při hradu byla dřevěná a podlehla požáru z roku 1306. Po něm byl z hradu vybudován kamenný klášter s kostelem sv. Vojtěcha a farní kostel sv. Petra a Pavla, jehož gotická věž byla součástí městských hradeb, které byly vybudovány v letech 1357–1380. Městská práva shodná s královskými městy získal Broumov od Karla IV. roku 1348. Středověké město prosperovalo především díky plátenické a soukenické výrobě a obchodu na zemské stezce do Kladska.

Husité pobořili klášter s hradem, který benediktini brzy obnovili a přesunuli sem na dvě století celé břevnovské opatství. Ve městě však převládla protestantská církev. Její kostel sv. Václava dala Katolická liga zavřít roku 1617. Řemeslná výroba byla soustředěna do několika cechů. Všeobecný vzestup města a panství nastal po třicetileté válce v době barokní a řídili jej především opati z kláštera. Barokní koncepci urbanismu, obnovu staveb i novostavby v okolí města navrhl italský stavitel Martin Allio z Löwenthalu. Další stavby chrámů, klášterních budov, gymnázia, lékárny a teras vedl Kryštof Dientzenhofer a dovršil je jeho syn Kilián Ignác. Roku 1847 spadl mezi Broumovem a Hejtmánkovicemi meteorit.

Slezské války v době tereziánské těžce postihly řemesla, zemědělství i obchod regionu, stejně jako prusko-rakouská válka z roku 1866. Industrializace města byla nesena textilními továrnami, plátenictvím, soukenictvím. Přádelny ve městě a okolí založil Josef Schroll. Během druhé poloviny 19. století z Broumova odešla skupina převážně německých obyvatel, která následně založila osady Puerto Montt a Nueva Braunau (Nový Broumov) v Chile.