Obec Černá Hora

V období raného středověku se na území dnešní Černé Hory nacházela tři knížectví: Duklja, které zhruba odpovídá jižní polovině, Travunia na západě a vlastní Rascia na severu. Ve 14. a 15. století vzniklo knížectví Zeta. Od konce 14. století do konce 18. století byly velké části jižní Černé Hory pod vládou Benátské republiky a byly začleněny do Benátské Albánie. Název Černá Hora byl poprvé použit pro označení země na konci 15. století. Poté, co se dostala pod nadvládu Osmanské říše, získala Černá Hora v roce 1696 pod vládou dynastie Petrovićů-Njegošů polosamostatnost, nejprve jako teokracie a později jako světské knížectví. Nezávislost Černé Hory byla uznána velmocemi na Berlínském kongresu v roce 1878. V roce 1910 se země stala královstvím. Po první světové válce se království stalo součástí Jugoslávie. Po rozpadu Jugoslávie vyhlásily republiky Srbsko a Černá Hora společně federaci. Po referendu o nezávislosti, které se konalo v květnu 2006, vyhlásila Černá Hora v červnu 2006 nezávislost a konfederace zanikla.

Řecké kolonie byly na území dnešní Černé Hory založeny již v 7. století př. n. l. V 6. století př. n. l. bylo území osídleno Ilyry. Žili u břehu Skadarského jezera (tedy na jihu dnešního státu) jakožto nejjižnější ilyrský kmen, jež na jihu sousedil s nejsevernějšími kmeny řeckými. Ve 4. století př. n. l. se na tomto území usadili i Keltové (např. naleziště Lisjevo Polje). Ilyrové byli ale etnikem dominantním a ve 3. století př. n. l. ustavili a upevnili konečně stát: Ilyrské království. Zahrnoval nejen oblast Skadarského jezera, ale široký pobřežní pás na sever i na jih od něj. Jádro bylo ale stále kolem jezera, hlavním městem bylo Scutari (dnešní Skadar, jež leží na pobřeží jezera, ovšem již na jeho albánské, nikoli černohorské straně). Hlavními ilyrskými centry v Černé Hoře byly Doclea (blízko dnešní Podgorici), Buthoe (dnešní Budva), Meteon (Medun), Perast, Rhizon (Risan), Ulkinion (Ulcinj) nebo Acruvium (Kotor), kde se soustřeďovali ilyrští piráti.

Ilyrové byli poraženi v letech 229–168 př. n. l. Římem v sérii válek (z velké části se snažili pacifikovat pirátství) a posléze zahrnuti do římské provincie Illyricum, později do provincie Dalmatia. Po rozdělení Říma na Západořímskou a Východořímskou říši roztínala hranice mezi těmito dvěma světy území dnešní Černé Hory vedví, většina ale přece jen přináležela k západu. Perifernost území ho předurčovala k tomu, aby v něm hledaly útočiště skupiny, které se snažily uniknout romanizaci. Jak západořímská moc upadala, trpěla oblast stále více nájezdy různých kočovníků a polokočovníků, zejména Gótů na konci 5. století a Avarů během 6. století. Tyto kmeny byly v 7. století vytlačeny Slovany, kteří se zde usadili trvale. Zbývající Ilyrové byli Slovany vytlačeni na jih, do dnešní Albánie.