Obec Držovice

Historii obce Držovice zapisovali písaři, učitelé a kronikáři Vojtěch Smrček, Karel Kyselý, Michal Petrák a Kašpar Bár do roku 1972. V roce 2007 se kroniky ujala Mgr. Eliška Freharová, která doplnila údaje z let 1972–2006, která v roce 2017 na svou funkci rezignovala. Kronikářkou byla poté březnu 2018 zvolena pí Hana Weinerová, DiS. Kroniky a kniha jsou uloženy v prostějovském archivu.

První písemná zmínka o Držovicích pochází z roku 1141 na soupisu obcí patřících olomouckému biskupství, které tu vlastnilo pozemky o rozloze dvou popluží. Roku 1365 vlastní Držovice blíže neznámý Budislav. V roce 1368 Oneš z Držovic prodal Lovkovi z Prus (později psanému po Držovicích) a jeho příbuzným Markvartu a Adamovi z Dobromilic poplužní dvůr, dva lány polí, dvě chalupy a půl krčmy, čímž se jeho majetek, tvrz (zanikla po husitských válkách kolem roku 1466), mlýn, les, rybník a ovocné zahrady, ještě rozrostl. Část majetku pak Lovek z Držovic prodal roku 1391 Znatovi z Mejlic, v roce 1398 zbývající dědictví po Lovkovi z Držovic koupil Ješek Puška z Kunštátu a Otaslavic.

Držovice měly více vlastníků. Mezi ně patřili i Jíchové z Držovic, kteří v Držovicích pěstovali vinnou révu. Z roku 1376 je zmínka o Petru Jíchovi z Držovic, synovi Beneše. Ten vložil věno své manželce Johance, sám pak vstoupil roku 1387 do společného majetku s Mikšíkem z Víceměřic. Z roku 1406 pochází zmínka o Janu Jíchovi z Držovic, synovi předešlého, který roku 1406 vstoupil do spoluvlastnictví s Jakubem z Krumsína a roku 1409 odprodal své činžovní právo jeho příbuznému Mikšíkovi z Lešan.