Město Krnov

První zmínka o Krnovu pochází z roku 1240. Městská práva získal okolo roku 1253. V období let 1377-1849 byl Krnov hlavním městem Krnovského knížectví, jehož nejvlivnějšími představiteli byli Jan Jiří Krnovský a Karel I. z Lichtenštejna. Dne 22. srpna 1626 byl Krnov během bojů třicetileté války obsazen dánským vojskem. Vedení města se dánskému plukovníkovi Wolfu von Baudissinovi vzdalo bez boje. Velitel obrany města nebyl schopen zajistit dostatek vojáku, krnovští měšťané se raději rozhodli kapitulovat a předem vyvěsit bílou vlajku na věž. Představitelé města se domnívali, že zaplatí Dánům výkupné a oni odtáhnou bez újmy na majetku města a jich samotných. Dánové zde nechali menší posádka o velikosti 4 praporů. V následujícím roce se Krnov v důsledku válečných operací Valdštejna a jeho armády ve Slezsku a také císařské armády táhnoucí z Moravy ocitl v sevření vojsk. Dne 27. června 1627 měla dánské posádka pod velením majora Kašpara Protze pouhých 300 vojáku, kteří byli schopni s místními bránit město. Následně se 2. července vzdal major Protz bez boje. Město Krnov bylo nuceno zaplatit výpalné 20.000 zlatých, členové rady města byli vzati do vazby. Po rozdělení Slezska v roce 1742 se Krnov stal pohraničním městem a tím i vojenskou pevností. Nejbouřlivější rozvoj Krnova nastal na konci 19. a na počátku 20. století, kdy ve městě vyrostlo mnoho velkých textilních továren, celý okolní kraj prosperoval, počet obyvatel stoupl až na 30 000. V letech 1938 až 1945 byl Krnov v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněn k nacistickému Německu. V roce 1945 bylo město bombardováno Rudou armádou a osvobozeno 8. května 1945. Krnov bránila 68. pěší divize Wehrmachtu. Její velitel, generál Paul Scheuerpflug, zůstal v bojích do poslední chvíle a byl těžce zraněn 8. května 1945 v poslední přestřelce, která proběhla na Cvilíně. Z toho důvodu již nemohl ustoupit s ostatními a byl zajat ruskou armádou. V dobré pozici nebyl, protože Rusi věděli moc dobře koho zajali. Paul Scheuerpflug se zúčastnil a byl vyznamenán řádem Železného kříže za aktivní obranu při bojích na Dukle na straně nacistického Německa. Byl zajat sovětskými jednotkami 8. května 1945 byl poslán bloku 21. nemocnice v Osvětimi, která byla narychlo vybudována v bývalém nacistickém koncentračním táboře, kde nepanovaly příliš dobré podmínky. V Osvětimské nemocnici zemřel. Po válce byli němečtí obyvatelé odsunuti. Místo nich sem přicházeli lidé z různých míst Československa, v padesátých letech se zde usadilo mnoho Řeků, kteří prchali před občanskou válkou (viz Řecká menšina v Česku).

Na Zelený čtvrtek dne 1. dubna 1779 krnovští obyvatelé zpozorovali požár. Ze začátku hořelo na třech místech – střecha minoritského kláštera a vojenského lazaretu v ulici Vodní a jedna stáj. Největším ohniskem byla klášterní budova, ze které přešel plamen na vedlejší kostel, na kterém shořela střecha i s věžemi, zvony se zcela roztavily. Odtud se oheň šířil všude okolo po celém městě. Požár nezasáhl pouze kostel sv. Ducha (nyní koncertní síň). Bylo to o Velikonocích. Oheň poničil majetek obyvatel a také mnoho kulturních a uměleckých památek, které ztratily na svých hodnotách a architektonické čistotě.

Dne 28. srpna téhož roku navštívil Krnov syn Marie Terezie císař Josef II., na kterého zapůsobilo zničené město zdrcujícím dojmem, proto přispěl 300 dukátů. Dále na obnovu města přispěla 40 000 zlatých císařovna, olomoucký arcibiskup i neznámí dobrovolníci. Ale i tak byla městská rada ve špatné finanční situaci. Městu zůstal jen zlomek jeho původního majetku. Nepodařilo se vypátrat, kdo požár způsobil, ačkoliv z jeho založení měšťané podezřívali Prusy, kteří se údajně měli mstít, že Rakušané poškodili a zapálili město Prudník.