Město Kyjov

Při archeologickém průzkumu v roce 2021 na jihozápadním okraji kyjovského katastru bylo nalezeno sídliště a pohřebiště se 14 hroby. Vzniklo kolem roku 2000 př. n. l. ve starší době bronzové a náleželo k únětické kultuře. Podle nálezu poměrně ojedinělého typu zlaté záušnice archeologové předpokládají kontakty zdejší osady s územím Potisí v dnešním východním Maďarsku nebo v Sedmihradsku.

V roce 2010 archeologové nalezli v sousední lokalitě pohřebiště ze 6. století s více než 250 hroby germánského kmene Langobardů. Jde tak o jedno z největších langobardských center ve střední Evropě a nález podstatně změnil dosavadní znalosti o pohybu Langobardů během stěhování národů.

V první písemné zmínce z roku 1126 se Kyjov připomíná jako trhová ves, kterou kníže Václav Jindřich Olomoucký daroval benediktinskému klášteru Hradisko u Olomouce. Stalo se tak na památku Václavova strýce Oty II. Olomouckého, který 18. února 1126 zahynul v bitvě u Chlumce. Klášter Hradisko brzy přešel do rukou premonstrátů a v 2. polovině 12. století za opata Michala byl na kyjovském návrší postaven kamenný kostel sv. Martina. V přímé správě kláštera byl Kyjov nejpozději do roku 1382. Pak jej začal pronajímat nižší šlechtě. V husitském období se město hlásilo k utrakvismu. V srpnu 1431 ho dobyl rakouský markrabě Albrecht II. Habsburský a podle kronikáře Bartoška z Drahonic zde nechal popravit okolo 50 kyjovských obyvatel. Král Vladislav Jagellonský povýšil Kyjov privilegiem z 7. června 1515 na město a udělil mu právo pečetit červeným voskem.