Město Lanškroun

Zámek v Lanškrouně, původně gotický klášter Lanškroun z roku 1803, Jan Antonín Venuto

Město bylo založeno ve 2. polovině 13. století v souvislosti s královskou kolonizační činností jako hlavní ekonomické centrum rozsáhlého lanškrounsko-lanšperského panství. První dochovaná písemná zmínka o Lanškrounu pochází z roku 1285, kdy jej od českého krále Václava II. převzal Záviš z Falkenštejna. Od roku 1304 byl Lanškroun součástí majetku Zbraslavského kláštera, později litomyšlského biskupství (1358). 8. srpna 1371 založil Petr Jelito, litomyšlský biskup a rodák z Dolního Třešňovce u Lanškrouna, ve městě u Dolní brány klášter augustiniánů kanovníků pro 12 řeholníků, kteří přišli z mateřského konventu v Roudnici. Odtud se řeholníci brzy přestěhovali k farnímu kostelu Zvěstování Panny Marie. Klášter byl v období renezance přestavěn na zámek v renesančním slohu. Po husitských válkách v 15. století získali Lanškroun Kostkové z Postupic. Od roku 1507 městu vládli Pernštejnové s výjimkou třinácti let, kdy město spravovali páni z Boskovic. Za vlády pánů z Postupic a poté Pernštejnů získal Lanškroun řadu významných privilegií. Dalšími vlastníky města a panství byli Hrzánové z Harasova a po bitvě na Bílé Hoře (1620) připadl Lanškroun Lichtenštejnům (od roku 1622).

V době třicetileté války bylo město poničeno švédskými i císařskými vojsky. Po ní do Lanškrouna přicházeli němečtí osadníci, kteří prosadili německou správu. Od roku 1683 je městská kniha psána německy. V polovině 17. století vrcholí vědecká činnost nejvýznamnějšího lanškrounského rodáka, fyzika, matematika, astronoma, lékaře a filozofa, rektora Karlovy univerzity a zakladatele spektroskopie Jana Marka Marciho (1595–1667), po němž je pojmenováno nejen hlavní náměstí Lanškrouna, ale i kráter na odvrácené straně Měsíce. Koncem 18. století bylo město vyhlášeno městem municipálním. V polovině 19. století se stal Lanškroun sídlem okresního hejtmanství a okresního soudu a až do roku 1960 zůstal okresním městem.

Lanškroun se po staletí nacházel v německojazyčném ostrově, tzv. Hřebečsku. Etnografická mapa ukazuje červeně německy mluvící a zeleně česky mluvící obyvatelstvo Českého království (1911).

Během druhé světové války, v roce 1944, přesunula firma Siemens výrobu elektrolytických kondenzátorů z bombardovaného Berlína do Lanškrouna a tím položila základy elektrotechnického průmyslu ve městě. Po válce byla většina lanškrounských Němců odsunuta. Do odsunu činil podíl sudetských Němců v okrese Lanškroun více než 60 %. V roce 1946 byla továrna Siemens přeměněna na Teslu Lanškorun. Po Sametove revoluci v roce 1989 založili bývalí zaměstnanci Tesly několik firem v regionu, například v roce 1997 firmu Sanela (název je odvozeny od „sanitární elektrotechnika“). V roce 1993 v Lanškrouně založila svou pobočku firma Schott, která zaměstnává ve městě asi 500 ze svých 1500 zaměstnanců.