Město Němčice nad Hanou

První písemná zmínka pochází z roku 1406 (Niempcicz), kdy pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka daroval vsi odúmrť, tedy právo svobodně odkazovat majetek – v té době Němčice náležely ke kojetínskému panství, které bylo majetkem pražského arcibiskupství. Panství bylo v letech 1436–1720 v zástavě a v jeho držení se vystřídala řada předních zemských rodů – v 15. století Tovačovští z Cimburka, v 16. století Pernštejnové a v letech 1600–1720 rod pánů ze Salm-Neuburka. Poslední majitelkou panství do zrušení patrimoniální správy v roce 1848 byla Leontina Paulina z Kounic-Rittberka. Na městečko byly Němčice na žádost Vratislava z Pernštejna povýšeny v roce 1563 císařem Ferdinandem Habsburským, který mu udělil i právo řemeslníků sdružovat se v cechy, dva výroční trhy a úterní týdenní obilní trh, právo pečetit zeleným voskem a především znak (Štít polcený, v pravém zlatém poli z poltící linie půl černé zubří hlavy s červeným jazykem a se stříbrnou houžví v chřípí, v levém modrém poli v patě štítu zelený pahorek a na něm zlaté pšeničné klasy svázané povříslem).

Roku 1720 bylo kojetínské panství odprodáno pražskému arcibiskupství a poslední majitelkou panství byla Eleonora z Kaunitzu, která se provdala za knížete Metternicha, jehož zásluhou byla v Němčicích roku 1831 vybudována škola. V roce 1848 byly zrušeny vrchnostenské úřady a obec Němčice náležela k okresnímu hejtmanství v Kroměříži. Roku 1864 bylo zvoleno první zastupitelstvo a prvním starostou se stal rolník Florián Kyselák. V Němčicích nad Hanou se nachází od roku 1868 nepřetržitě knihovna, která několikrát měnila své umístění.

Největší rozvoj zaznamenaly Němčice ve druhé polovině 19. století a na začátku 20. století. V roce 1914 byla povolena změna názvu na Němčice na Hané, v roce 1925 pak došlo k další změně názvu do současné podoby Němčice nad Hanou.