Okres Louny

Archeologické nálezy v oblasti dolního Poohří svědčí o osídlení již ve starší době kamenné. Příznivé přírodní podmínky oblasti způsobily, že právě oblast Lounska se stala starobylým jádrem českého státu. Právě v těchto končinách se již v 6. století usídlil slovanský kmen Lučanů. Jejich hradiště se nacházelo například i v prostoru dnešního Žatce, kde se nacházelo hlavní středisko kmene. Podle Starých pověstí českých, vycházejících částečně z Kosmovy kroniky, obýval kmen Lučanů území podél dolního toku Ohře, z čehož vyplývá, že sousedil na východě s kmenem Litoměřiců, na jihu s kmeny Čechů a na západě se Sedličany. Podle Starých pověstí českých zaniklo lucké knížectví po bájné bitvě u Turska, kdy měla přemyslovská vojska pod vedením knížete Neklana porazit lucká vojska vedená knížetem Vlastislavem. Po pádu údajného knížectví vznikla na území Lucka Žatecká župa knížectví přemyslovského.

Z počátku 2. tisíciletí, konkrétně z roku 1004 pochází první písemná zmínka o Žatci v souvislosti s obsazením města Poláky a jejich následovným vytlačením. V tomto století jsou poprvé zmiňovány také Louny (1070), ale například také Lubenec (1056). Okolo roku 1121 vznikl u Postoloprt rozsáhlý benediktinský klášter nazývaný „Apolostolum Porta“, z roku 1256 byla založena jedna z nejstarších škol v českých zemích – v Žatci. Za vlády krále Přemysla Otakara II. začala tzv. „vnitřní kolonizace“, kdy byly řídce obydlené oblasti českého království kolonizovány Němci. To se dotklo především Žatecka a Podbořanska. V té době se stávají Louny i Žatec královskými městy a získávají mnohá privilegia. Žatec patří v té době mezi nejvýznamnější města českých zemí. Významnou roli hrál region za doby husitské revoluce, kdy se města Žatec a Louny, ještě společně se Slaným stala středisky tzv. severočeského městského svazu, jenž stál pevně na straně husitů. 10. května 1420 vydrancovala spojená vojska Žateckých, Lounských a Slánských klášter v Postoloprtech. Husitské hnutí znamenalo posílení českého živlu v celém kraji. „Národnostní“ hranice se posunula západním směrem, počet Čechů převážil počet Němců v Žatci a okolí. Koncem 15. století se na Lounsku (zejm. v oblasti Vroutku a Kryr) rozšířila morová epidemie. Jednou z památek na toto období jsou tzv. „morové kameny“ nacházející se mezi Vroutkem a Kryry, ke kterým nosili vroutečtí obyvatelům Kryr, kde epidemie vypukla, jídlo. Na počátku 16. století začal velký stavební rozkvět Loun, kdy byl uplatněn sloh pozdní gotiky. Výstavbu paradoxně urychlil i požár města v roce 1517.

Od poloviny 16. století význam měst i celého regionu upadal, a to také v souvislosti s povstáním obyvatel proti vládě císaře Ferdinanda I. V roce 1575 byly na město povýšeny Podbořany (do té doby byly pouze poddanským městečkem). Třicetiletá válka přinesla celému regionu obrovské škody. Lounskem prošlo několik armád, mnoho vesnic i města byla zpustošena. Válka měla za následek také značný úbytek obyvatelstva, který byl kompenzován opět německým dosídlováním. A tak v oblasti Žatce a Podbořan opět převládla německá národnost. Po roce 1680 vypukly na mnoha místech českého království selské bouře. Povstání sedláků vypuklo také na Podbořansku v roce 1682. Bylo však krvavě potlačeno.