Okres Tachov

Některá místa dnešního okresu Tachov byla osídlena již v době kamenné, velkou část území okresu ale tvořil dost dlouho hraniční hvozd. Současná sídla začala vznikat při významných zemských stezkách z Čech do Bavorska (do Řezna a Norimberku), zejména ve 12. století. Kvůli ochraně zemské hranice a stezky byl již v roce 1121 založen hrad Přimda, jenž je nejstarším dochovaným hradem na českém území. Již z roku 1126 pochází také první důvěryhodná zmínka o okresním městě Tachově, ve kterém byl také strážní hrad. Ještě o 11 let dříve byla založena nejvýznamnější historická památka na okrese – bývalý benediktinský klášter v Kladrubech, založený knížetem Vladislavem roku 1115. Klášter patřil k nejbohatším a nejmocnějším v Čechách po celé 13. a 14. století.

Až přibližně do 14. století byla většina obyvatelstva česká – svědčí o tom např. také starobylé české názvy vesnic. Nejvýznamnějším českým rodem pocházejícím z Tachovska byli Švamberkové, jejichž rodové kořeny jsou ve Skviříně u Boru. V západních oblastech okresu žili Chodové – dosud je připomínají názvy obcí Chodová Planá, Chodský Újezd, Zadní Chodov nebo Maršovy Chody.

Na Tachovsku během středověku fungoval také tzv. tachovský manský obvod, který spolu s chodskými vesnicemi sloužil k ochraně pohraničí. Součástí tohoto obvodu bylo 10 až 15 manů (rytířů), kteří dostali v léno drobné statky v kraji a kteří měli přesně vymezené povinnosti. Podléhali přímo královskému purkrabímu sídlícímu v Tachově. V roce 1335 byl v Tachově ustanoven speciální manský soud, který se měl zabývat jejich spory. Tachovský manský obvod zanikl v roce 1598, když manové odkoupili své statky do svého soukromého vlastnictví. To, že se tachovští Chodové dělili o své pohraniční povinnosti s many mohlo být také příčinou, proč tachovští Chodové nikdy nedosáhly vlivu Chodů z Domažlicka.