Město Rýmařov

Krajinou v okolí Rýmařova v pravěku vedla obchodní cesta, jejíž existenci dokládají antické mince nalézané na území města a v jeho těsném okolí. Středověké osídlení vzniklo v první polovině třináctého století. Pozůstatky tehdejšího sídliště byly nalezeny v Bezručově ulici. Mělo shlukový charakter bez urbanistické koncepce a využívali jej zřejmě jen krátkodobí osadníci, kteří chtěli získat majetek, ale nezamýšleli dlouhodobé usazení. V polovině třináctého století byla na druhém břehu Podolského potoka postavena tvrz a přibližně v sedmdesátých letech třináctého století bylo založeno vrcholněstředověké město s pravidelným půdorysem. Starší osada v prostoru Bezručovy ulice poté zanikla.

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1351, kdy je město zmíněno v zakládací listině litomyšlského biskupství jako zdejší sídlo farnosti. V roce 1398 dal markrabě Jošt zdejší tvrz s městem (Remerstat) do zástavy Prockovi z Vildenberka. V roce 1405 bylo město vydrancováno neznámými útočníky. V roce 1406 Rýmařov získal od markraběte Jošta stejná městská práva jako měly Olomouc a Brno. V roce 1482 zažaloval Heralt z Kunštátu Ctibora z Cimburka za neoprávněnou držbu města Rýmařova a hradu Rabštejna. V roce 1590 vznikla při farním kostele škola. Dne 3. dubna 1790 postihl město ničivý požár, při kterém shořely téměř všechny domy. Po této události bylo město znovu postaveno v duchu klasicismu a empíru. V letech 1855 až 1868 získalo město statut okresního města.

V roce 1938 se stal převážně německy mluvící Rýmařov jako pohraniční město součástí Říše. Počátkem května 1945 bylo město osvobozeno, přičemž došlo k poškození barokní kaple sv. Josefa v historickém středu města (kaple byla později zbourána). Původní německé obyvatelstvo bylo na základě Benešových dekretů podrobeno odsunu. Z tehdejšího okresu Rýmařov bylo odsunuto 1 750 lidí.