Město Toužim

Místo bylo osídleno pravděpodobně na přelomu 12. a 13. století, při kolonizaci horního povodí Střely. První písemná zmínka je z roku 1354, kdy je zde připomínáno proboštství s kostelem svatého Jana Křtitele v majetku milevských premonstrátů. Tomu pravděpodobně předcházel kolonizační dvorec šlechtice Jiřího z Milevska, který zřejmě daroval nebo odkázal jím založenému klášteru v Milevsku. Toužim byla od počátku až do konce feudalismu správním centrem toužimského panství. Opevněného proboštství se za husitských válek zmocnili (kolem 1429) a pak i zástavně drželi (1437–1488) kališničtí rytíři z Vřesovic. Ti proboštství přestavěli na gotický hrad. U hradu byla v roce 1469, po neúspěšném obléhání pány z Plavna, útvinskými měšťany založena osada a na ní privilegiem panovníka Jiřího z Poděbrad dne 8. července 1469 přenesena městská práva tehdy zaniklé Útviny. Kromě toho král povolil Janovi z Vřesovic nové městečko opevnit.

Město získali do zástavy (1489) a posléze od milevského kláštera do dědičné držby (1538–1565) katoličtí páni z Plavna, kteří dali hrad přebudovat na renesanční zámek. Toužim stala jejich hlavní venkovskou rezidencí a centrem správy rozsáhlého majetku. Panství roku 1560 zahrnovalo 32 vsí, města Toužim a Krásné Údolí a městečko Útvina. Také rozšířili městská práva: 1500 (nový znak a pečetění červeným voskem, vybírání cla a druhý výroční trh), 1536 (pivovárečný monopol). Na rozvoj města, obchodu i řemesel měl velký vliv také rozmach hornictví v Krušnohoří a ve Slavkovském lese.

Za Lobkoviců z Hasištejna (1565–1623) se rozvoj města utlumoval, panství s městem bylo Kryštofu Hasištejnskému z Lobkovic dočasně zkonfiskováno, v roce 1623 pak nuceně odprodáno katolickému císařskému vojevůdci, sasko-lauenburskému vévodovi, Juliu Jindřichovi. Ten městu sice odpíral některá práva, ale ochránil je před drancováním za třicetileté války. Vévodský dvůr podnítil rozvoj umění a uměleckých řemesel. Po přenesení rezidence a vrchnostenské správy do Ostrova začal úpadek města, oživení za vlády markrabat bádenských (1689–1789). Dále bylo panství s městem v držení panovníka, v roce 1837 jej vydražili vévodové Beaufort-Spontin. Po skončení feudalismu se město nestalo sídlem státních orgánů.