Město Bečov nad Teplou

Bečov byl založen na křižovatce dvou důležitých komunikací, jedna vedla z Plzně do Lokte, druhá spojovala klášter v Teplé s tržišti v Poohří. Falzum z 15. století zmiňuje existenci Bečova již pro rok 1214, nejstarší doložená zmínka však pochází až z počátku 14. století v souvislosti se vznikem hradu za pánů z Rýzmburka. Bečov byl tehdy osadou, kde se zřejmě nacházela celní stanice. Hrad jako centrum panství a těžba drahých kovů v okolí však přispěly k růstu jeho významu.

Samotné trhové městečko s hradem bylo zmíněno roku 1387 a v roce 1399 mu páni z Rýzmburka udělili městské právo. V dalších letech se majitelé Bečova často střídali, až jej v polovině 15. století získali Plavenští z Plavna. Roku 1482 si u krále Vladislava Jagellonského vyžádali povýšení městečka na město. Bečov se od té doby měl řídit loketským právem a získal právo postavit hradby. Zda byly skutečně postaveny, není jisté. Stopy případného opevnění se nedochovaly, byť mohou být skryté ve zdivu domů lemujících Poštovní ulici, a novověké zdroje Bečov charakterizují jako neopevněné, otevřené městečko. Za pevný a bránitelný se považuje městský kostel (předchůdce kostela svatého Jiří) a na plánu města z roku 1727 je zakreslena jižní brána v podobě průjezdní patrové stavby. Z druhé brány údajně pochází střílna druhotně zazděná v průčelí domu čp. 204.

Mohutného rozvoje se Bečov dočkal za vlády Pluhů z Rabštejna (1492–1547), kteří z něj učinili hlavní sídlo rozsáhlého panství. Tehdy také kulminovala těžba cínu v okolí Horního Slavkova a vysoké zisky umožnily Pluhům bečovský hrad ve velkém rozsahu přestavět. Kašpar Pluh z Rabštejna patřil mezi přední osobnosti stavovského odboje v roce 1547, poté však musel odejít do exilu. Jeho majetek mu byl zabaven a Bečov se stal korunním majetkem. Ferdinand I. krátce zastavil Bečov opět pánům z Plavna, za dalších zástavních majitelů, Šliků, bylo panství zadluženo a v roce 1597 je převzala městská obec v Horním Slavkově.