Obec Bílý Potok

Zakládací listina obce je datována 13. července 1594, kdy Melchior z Redernu vyhověl žádosti lužických osadníků o zanechání nejhořejšího úseku údolí říčky k osídlení. Z hlediska typu zástavby se jedná o lánovou ves. Jméno dala obci Kateřina z Redernu podle potoka pramenícího na Smědavské hoře. Padesát let po založení obce zde žilo 58 obyvatel – převážně zemědělců a dřevorubců.

Po bitvě na Bílé hoře se Kryštof z Redernu skrýval nějaký čas v Bílém Potoce, poté uprchl ze země Smutnou stezkou (Trauersteig) exulantů. Stezka vedla z Bílého Potoka přes Smrk do Meffersdorfu v Lužici. Z frýdlantského panství tudy v tajnosti uprchlo postupně 2000 osob. V roce 1651 uprchli touto stezkou i všichni obyvatelé Bílého potoka a přehnali do Lužice i své krávy. V novém bydlišti se exulanti zasloužili o rozvoj textilního průmyslu. Paul Ullrich z Bílého potoka založil v Bergstrass v roce 1660 první bělidlo a Martin Merkel v roce 1676 postavil první barvírnu ve Wiegandsthalu. Tato místa připadla po 2. světové válce Polsku, byla přejmenována a původní obyvatelstvo bylo vyhnáno.

V roce 1773 zde žilo v Bílém Potoce 101 lidí. O dva roky později byla dokončena první dřevěná kaple, v roce 1819 byla postavena první škola. Roku 1838 postihla okolní kraj zničující povodeň, po které bylo zastaveno splavování dřeva a v obci se začal prosazovat průmysl textilní a sklářský. V polovině 19. století měl Bílý Potok již 277 domů a žilo v něm asi 1800 obyvatel.