Město Brandýs nad Orlicí

O nejstarších dějinách Brandýsa se dochovalo jen velmi málo zpráv. V roce 1227 se zmiňuje Loukoť, a to jako „majetek Kojaty Hrabišice, který ho odkázal svému sluhovi (družiníkovi) Oslovi“. Po založení hradu tato část města, jejíž existenci připomíná místní název, splynula s nově vzniklou osadou. Prvním dokladem, který se nepochybně vztahuje k Brandýsu nad Orlicí, je teprve zpráva o Sezemovi de Brandis, který byl ručitelem za dluhy Vítka ze Švábenic, usazeného na nepříliš vzdálených Českých Heřmanicích. Na počátku 14. století vlastnil zboží patřící k hradu Brandýsu Oldřich de Brandeiz, kterého připomíná v roce 1308 Zbraslavská kronika jako škůdce lanšperského klášterního panství. Ve druhé polovině 14. století patřil Brandýs rodu pánů z Boskovic a v jejich majetku se udržel do 1. čtvrtiny 15. století, načež krátce přešel do držení Smila ze Šternberka, který se zde připomíná mezi lety 1429‒1431. Okolo roku 1450 se stal Brandýs nad Orlicí majetkem panského rodu Kostků z Postupic, který držel i nedalekou Litomyšl. S rodem pánů z Postupic je spojeno i první známé privilegium pro Brandýs. Jan z Postupic se jím dne 26. června 1483 vzdal na celém panství ve prospěch svých poddaných odúmrtního práva a stanovil, že při robotách ke dvoru Kaliště mají být při žnutí a klizení obilí poddaní opatřeni jídlem a pitím z hradu a potažní zvířata obrokem. Daroval též měšťanům řeku Tichou Orlici od Kamenného mlýna až do pustého mlýniště pod Pernou.

Předbělohorské období lze v jistém smyslu považovat za zlatý věk Brandýsa. Vedle hospodářského rozvoje lokality je zde také spojeno také s existencí jednoho z nejstarších sborů jednoty bratrské a s působením řady významných osobností té doby. V roce 1503 obdržel Brandýs od českého krále Vladislava Jagellonského znak pro městečko: dvoje zlaté hrábě položené na kříž v modrém poli (užívali jej sami Kostkové), měšťané mohli též pečetit zeleným voskem. Brzy poté panství a město přešlo téměř na čtyři desetiletí do vlastnictví rodu pánů z Pernštejna. Jan Kostka jej totiž za 14000 kop grošů českých prodal Vilémovi z Pernštejna, který oddělil nejvzdálenější osady a připojil je ke svému potštejnskému panství, hrad nad městečkem nechal v roce 1507 pobořit, aby nemohl být obýván. Vilémův syn Jan však v roce 1544 prodal větší část panství i město Brandýs Bohušovi Kostkovi z Postupic.

Určitým zásahem do dějin města bylo potlačení stavovské revolty v roce 1547 a následné potrestání jejích původců. Jedním z čelných představitelů odboje byl právě Bohuše Kostka z Postupic, jemuž král odebral zástavní panství Litomyšl a držení Brandýsa mu změnil na manství. Za aktivní účast na povstání na Kostku navíc uvalil domácí vězení, Bohuše bez zvláštního králova povolení nesměl opustit městečko Brandýs. V něm si Bohuše, v jihozápadní části dnešního náměstí, vystavěl nové panské obydlí, neboť hrad Brandýs již nesplňoval dobové nároky na bydlení. Protože Bohuše zemřel bez dědiců, spadlo panství na krále, který v roce 1558 prodal Bohušově druhé manželce Libuši z Lomnice městečko Brandýs a panství za 7000 kop grošů českých do dědičného držení. Ta jej však již následujícího roku odkázala v rámci posledního pořízení svému synovi z prvního manželství, Janovi starší ze Žerotína. Janově první manželce, Marianě Černohorské z Boskovic, se v Brandýse v novém panském domě narodil v roce 1564 budoucí, velmi významný stavovský politik Karel starší ze Žerotína.