Obec Cerhenice

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1295. Původní jméno obce bylo Crhynici, tedy ves lidí Crhyňových. Během vývoje se z původního jména stala vesnice Crhynice a později Cerhenice. Kolem roku 1340 byly v Cerhenicích tři vladycké statky. Později tu byla zbudována tvrz, stávala na místě pivovaru, který byl postaven v roce 1118. Začátkem 16. století byly Cerhenice, zásluhou Elišky ze Střížkova povýšeny na městečko. Do poloviny 16. století zde měla sídlo Jednota českých bratří. Za třicetileté války (1618–1648) byly Cerhenice úplně vylidněny. Vesnice byla vypálena, obyvatelé rozptýleni do okolí a nebo pobiti. Po skončení války se obec pomalu zalidňovala. Kolem roku 1690 se staly Cerhenice majetkem Šternberků a v roce 1718 zde bylo 32 usedlostí. V roce 1758 prodal František ze Šternberka obec Marii Terezii. V roce 1778 byl pod vlivem selských bouří vydán rozkaz, aby všechna pole a louky ve vlastnictví státu a měst byla rozdělena na menší usedlosti. Robota byla nahrazena peněžitými dávkami a v roce 1781 bylo zrušeno nevolnictví. V místní škole se vyučovalo už v 16. století a zřejmě i v době pobělohorské, kdy veškeré školství v Čechách upadalo.

Roku 1845 začaly projíždět u Cerhenic první vlaky po důležité železnici mezi Prahou, Pardubicemi a Olomoucí, ale nádraží zde přes veškeré úsilí nebylo vybudováno (pouze zastávka). Industrializace se na Cerhenicích projevila především stavbou cukrovaru, který byl zprovozněn v roce 1864/1871. Tato původně Společná rolnická továrna na cukr se stala dominantou a poznávacím znamením obce. Cukrovar ovšem měl od svého založení problémy a byl 2× uzavřen, stav cukrovaru se zlepšil až prodejem pražskému velkoobchodníkovi M. B. Kohnovi v roce 1888, od té doby byl cukrovar už v provozu a fungoval se ziskem. Později se cukrovar stal majetkem Pečecké rafinerie cukru. V roce 1907 byl cukrovar rozšířen o rafinérii a v roce 1909 o nové skladiště podle projektu Bruno Bauera. V roce 1945 byl cukrovar zestátněn. Zajímavostí také je, že areál cukrovaru byl napojen na 3,6 kilometru vzdálenou železniční stanici Velim, i když leží přímo vedle tratě. Tohle průmyslové dědictví je ovšem dnes nevyužito a chátrá, poslední řepná kampaň na cukrovaru proběhla v roce 1997/1998, většina budov byla zbořena v letech 2001 – 2002 a dnes zbývá pouze 66 metrů vysoký komín, dále jsou zachovány administrativní budovy, skladiště surového a bílého cukru a kanceláře. Další promeškanou příležitostí v Cerhenicích je přestavba místní tvrze v Zámecké ulici (čp. 137, od konce 18. století do roku 1918 sloužila jako pivovar), která v letech 2002 – 2004 setřela její renesanční vzhled (původ budovy je gotický). To vedlo k jejímu vyškrtnutí z památkového fondu roku 2005.

V městysi Cerhenice (přísl. Radímek, 1 800 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, sbor dobrovolných hasičů) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: lékař, autodoprava nákladní, autodrožka, bednář, biograf Sokol, 2 cukráři, Pečecká rafinerie cukru, 2 čalouníci, 4 holiči, 5 hostinců, 2 koláři, konsum, 3 kováři, 2 krejčí, malíř pokojů, 4 mlýny, 7 obuvníků, obchod s ovocem a zeleninou, 4 pekaři, 4 pískovny, pivovar, 2 pokrývači, 2 porodní asistentky, 16 rolníků, 4 řezníci, 2 sedláři, sladovna, 8 obchodů se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Cerhenice, stavitel, obchod se střižním zbožím, 4 švadleny, 2 tesařští mistři, 2 trafiky, 2 truhláři, 3 velkostatky, 2 zahradnictví, zednický mistr, 2 obchody se zemskými plodinami.