Obec Dlouhá Třebová

První písemná zmínka o Dlouhé Třebové je v nadační listině z 21. května 1304, jíž český král Václav II. přidělil správu nad panstvím lanšperským a lanškrounským Zbraslavskému klášteru. Mezi výčtem obcí, které klášteru připadly, je zmiňována i Dlouhá Třebová. Obec Dlouhá Třebová zůstala až do roku 1358 ve správě Zbraslavského kláštera, ale v tomto roce byla připojena k biskupství v Litomyšli. V místě, kterému se říká „Na zámku“, stávala zemanská tvrz, kde probíhaly soudy a několikráte zde pobývali i litomyšlští biskupové. V následujících letech docházelo k častému střídání vlastníků panství. Po roce 1621 připadlo panství do vlastnictví rodu Lichtenštejnů, kterým majetek patřil až do roku 1848, kdy byla rušena robota. V témže roce došlo k zániku úřadu rychtáře (jako poslední rychtář je uváděn Ignác Fajt, který vykonával funkci mezi lety 1845–1848). Úřad rychtáře byl nahrazen obecním starostou a jako první byl do funkce zvolen František Kovář (vykonával úřad mezi lety 1849–1854).

Během první světové války bylo v obci na čtyřicet padlých, kteří padli ve službě za Rakousko-Uhersko. Po válce v roce 1922 byla v obci zřízena železniční zastávka, která měla i prodejnu jízdenek a čekárnu pro cestující. Plošná elektrifikace obce skončila roku 1934. Za první republiky obcí projížděli prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš, i když obec nebyla cílem jejich cesty.

Vzhledem ke složité situaci během druhé světové války došlo i v Dlouhé Třebové k nahromadění uprchlíků převážně ze Sudet. Sousední obec Hylváty ale měla výraznou německou menšinu, a tak si její obyvatelé vyžádali ochranu Třetí říše, což vyústilo ve stavbu celnice v tehdejším prostoru „U kovárny“. Po skončení války podobně jako na většině území Česka se i v obci Dlouhá Třebová objevily mimořádné lidové soudy, které začaly odsuzovat kolaboranty a konfiskovat jejich majetek. Během války padlo sedmnáct mužů z obce.