Obec Drahenice

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1227, kdy se okolí zdejší tvrze nacházely dvě vesnice s názvem Drahynice, později Drahenice a Draheničky. Část vsi náležela k Březnici a druhá část patřila Janu z rodu Brusů Kovařovských, který byl otcem kronikáře Bartošky z Drahonic (1390–1445). Na konci 14. století tvrz přešla do rukou Jana Šice jehož synové Jan a Albrecht se později usídlili v Zalužanech a Lazsku. O dalším majiteli tvrze se hovoří až v roce 1492, kdy patřila Václavu Drahenském z Rastel a jeho nástupci Janu Drahenskému, který okolo roku 1536 prodal dvůr a Drahenice Kerunkovi Vrabskému z Vrábí. Jeho bratr Hynek se v pozdějších zápisech nazývá pánem na Drahenicích. Roku 1552 koupil ves Malkov, kterou připojil ke svému panství. Po smrti obou bratrů, přešel majetek na syny Hynka, Jana a Viléma. Jan spravoval Drahenice již v roce 1571. V roce 1577 bratři koupili ves Uzenice a po roce 1584 si rozdělili majetek. Pánem na Drahenicích se stal mladší Vilém, který po sňatku s Evou z Předenic dokoupil chrastský dvůr a svučický a uzenecký statek. V kostele na Stražišti také nechal vybudovat hrobku Vrabských. Do držení pak dostal Drahenice jeho syn Adam Hynek, který se oženil s Eliškou Polyxenou z Kokořova a dál rozšířil majetek koupí Dešenic a Hostišovic. V roce 1638 získal povolení, aby při tvrzi vybudoval kapli.

V majetku Vrábských zůstaly Drahenice až do roku 1686, poté je Eva Marie Vrábská prodala hraběti Leopoldovi Vilémovi z Valdštejna. Poté na Drahenicích hospodařila vdova po jeho synovi, Marie Ludmila Libšteinská z Kolovrat se svým druhým manželem Janem Václavem ze Šternberka. Majetek pak přešel na její dceru provdanou za Viléma Albrechta Krakovského z Kolowrat a v další generaci pak majetek zdědila manželka hraběte Františka Antonína z Nostic, od které v roce 1795 koupil Drahenice hrabě Jan Prokop Hartmann z Klarštejna. Od roku 1870 byla majitelkou drahenického panství kněžna Anna z Lobkowicz. V roce 1919 jej převzal její syn Jan Adolf Lobkowicz, který se v roce 1938 přihlásil k české národnosti, kvůli čemuž se majetek dostal pod německou nucenou správu. Po 2. světové válce Lobkovicové opět na krátko získali správu svého majetku, který jim byl v roce 1948 znárodněn a odebrán. Po roce 1990 se v rámci restituce majetek v Drahenicích přešel na Johanesse Lobkowicze.