Obec Hartvíkovice

Okolí obce je osídleno více než 5000 let, kolem roku 5600-4000 př. n. l. bylo osídleno návrší nedaleko Popůvek, následně pak kolem roku 2600 př. n. l. bylo osídleno hradiště na Wilsonově skále. Podle ústní tradice byl zakladatelem Hartvíkovic Ertvík (Artvík). V písemných pramenech se o této osobnosti žádné zmínky nenachází. Písemné zmínky o osídlení jsou z roku 1104. Dějiny obce úzce souvisí s osudy třebíčského benediktinského kláštera založeného v roce 1101. V roce 1340 v obci již byla farnost, která spadala pod tasovské děkanství, zakladatelem farnosti však měl být třebíčský klášter. V roce 1356 byly Hartvíkovice prodány Elišce z Okarce, později v roce 1377 byl dvůr postoupen majitelům Okarce. Roku 1340 se objevují první zmínky o kostele sv. Jiljí. Posléze patřily Hartvíkovice rodu Hartvíkovickému, postupně Mikuláši z Hartvíkovic, Janu z Hartvíkovic, Haškovi z Hartvíkovic, Ondřejovi z Hartvíkovic a dalším. Až v roce 1398 pak Jilvín II. z Hartvíkovic postupně odkoupil veškeré majetky rozdrobené mezi drobné vlastníky a scelil tak Hartvíkovice. V roce 1446 byl poprvé zmíněn v údolí řeky Jihlavy hartvíkovický mlýn.

Roku 1492 byla ves prodána Jilvínem III. z Hartvíkovic Dobešovi z Čechtína, ten pak obratem prodal Zikmundovi a Markvardovi z Mírova, těm už v tu dobu patřil Okarec a Hartvíkovice tak značně rozšířily jejich majetek. V roce 1537 pak Zikmund prodal majetek Jaroslavovi Osovskému z Doubravice (tomu už přepustila roku 1536 Okarec, Pyšel a Říčánky (zaniklá obec) jeho manželka Mandalena z Mírova). Roku 1556 byly Hartvíkovice připojeny k Náměšti nad Oslavou, téhož roku Hartvíkovice získal od manželky Jaroslava Osovského Oldřich z Lomnice. V roce 1775 pak proběhly protesty nevolníků. Roku 1598 zde byla nekatolíky vypálena fara a zavražděn farář a katolická fara byla v Hartvíkovicích obnovena až roku 1785. V roce 1788 byla v obci založena škola, v roce 1888 pak byla postavena nová školní budova. Škola pak byla zrušena v roce 1979.

Roku 1850 proběhl v obci velký požár, který spálil 33 domů. V roce 1853 byl opraven kostel a umístěn v něm velký zvon. V roce 1856 pak byla v obci postavena kaplička a v roce 1866 pak během prusko-rakouských válek prošla vesnicí pruská vojska. V roce 1907 byl nedaleko vesnice otevřen lom na vápenec. V letech 1916 a 1936 byly u cest u vesnice postaveny kříže (u kostela 1916 a u cesty do Pucova 1936). Mezi lety 1911 a 1912 byla přivedena do vesnice silnice z Náměště nad Oslavou, vedla přes Naloučany a ústila do Čikova. Roku 1913 pak byl ve vsi založen sbor dobrovolných hasičů. V roce byly 1917 všechny zvony zrekvírovány a to včetně zvonu z 15. století, roku 1929 pořízeny 4 nové, ale ty pak byly roku 1942 opět zrekvírovány kromě nejmenšího, až v roce 1970 byly vysvěceny 3 nové.