Obec Hluboké Mašůvky

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1220. Na návrší za obcí je významné archeologické naleziště z období neolitu – kultury s moravskou malovanou keramikou, místo nálezu unikátní ženské plastiky (tzv. Hlubokomašůvecká venuše). Od roku 1319 byla součástí statku hradu Bukovina u Hostimi. V jejich držbě se střídala převážně drobná šlechta a také církevní vrchnosti. Kolem roku 1600 připadly panství v blízkých Jevišovicích a náležely tam až do zrušení patrimoniální správy v 19. století. Od 17. století je to významné poutní místo jižní Moravy.

Poutní kostel Navštívení Panny Marie byl původně kamennou kaplí, vystavěnou po roce 1680 polním maršálem Janem Ludvíkem Raduitem de Souches (majitelem Jevišovického panství) u vodního pramene, známého již rokem 1618. V kostele je uctívána milostná soška – kopie sošky Panny Marie de Foy (též Foi), zvané podle belgického poutního místa u Dinantu. Sošku získal zakladatel nové, kamenné kaple na svých válečných taženích za třicetileté války.

První písemně doložené uzdravení je z doby před třicetiletou válkou (1618-1648). Uzdravil se tu muž jménem Krukensteinhauser z Kroměříže, který v Hlubokých Mašůvkách pobýval čtyři týdny. Poté se na radu místních napil z pramene a uzdravil se. Poté se díky vodě z pramene uzdravil i jeho nevlastní syn Ulrich (Ondřej) Bruner. Pak oba z vděčnosti upravili přístup k prameni. V té době již stála na kopci nad pramenem dřevěná kaple Panny Marie Pasovské (nahrazená po roce 1680 kamennou). Po prvních uzdraveních rostla popularita tohoto místa a stalo se poutním. Pověst vypráví o chromém, který po svém uzdravení nechal po cestě z Přímětic do Hlubokých Mašůvek postavit sedm kapliček s vyobrazením sedmi radostí Panny Marie. Všechny jsou pod názvem Devět poklon vedeny jako kulturní památka.