Obec Hnanice

Starobylá obec se nachází na státní hranici s Rakouskem. První písemné zmínky o obci se datují k roku 1201 v listině pro nově zřízený (1190) premonstrátský klášter v Louce u Znojma, při darování desátků z hnanických vinic rytířem Rudgerusem klášteru.

Nejvýznamnější stavbou a také kulturní památkou, je kostel svatého Wolfganga v centrální části obce, jež byl vystavěn v roce 1483 a vysvěcen v roce 1510. Malá kaple byla chrámem Páně sedmi bratrů – svobodníků, kteří založili Hnanice. V kapli jsou 2 studny, k nimž se váže pověst o zázračné a léčivé vodě – Pověst „O studánce svatého Wolfganga“. Na pohraničním svahu na rakouské straně stál kdysi kostel, který známé studánce svatého Wolfganga přinášel značné příjmy – Pověst „O svatém kameni“. V hnanickém lese, ve skromné chýši, žil zbožný poustevník jménem „Daníž“. Sbíral léčivé byliny, aby jimi vypomáhal lidem v nemoci. Pramen, který vyvěral nedaleko jeho chýše, jmenuje se „Danížova studánka“. Podle něj je pojmenován potok Daníž protékající obcí. V roce 1563 byly Hnanice městečkem. V roce 1743 udělila císařovna Marie Terezie Hnanicím privilegium pořádání týdenních trhů. Roku 1812 byla otevřena v obci první německá škola, protože v obci žili jen občané německé národnosti. V r. 1849 bylo do katastru obce začleněno „Devět mlýnů“ z katastru rakouské obce Mitter-Retzbach. V období první republiky těžily Hnanice z návštěvníků obce a turistického ruchu.

V roce 1938 žilo v obci 565 obyvatel. V říjnu roku 1938 byla obec v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněna k Dolnodunajské župě Velkoněmecké říše (čili k tzv. Ostmarce – od března 1938 anšlusem připojenému bývalému Rakousku) a tento stav trval do května roku 1945. Po skončení druhé světové války došlo k vysídlení občanů německé národnosti a dosídlení obce obyvateli z různých krajů republiky. Na památku bojů o celnici, kdy v boji padl 22. září 1938 por. Otmar Chlup, první oběť fašismu na Znojemsku, byl postaven v roce 1946 v místě, kde u hranice padl, památník Otmara Chlupa.