Obec Hodov

Z doby raného středověku se dochovala pověst o narození potomka polského královského páru na místě zvaném Vitoslav ve východní části katastru Hodova. Rodina tudy putovala po zemské stezce a těhotnou královnu přepadl čas porodu. Porodila dceru, již dali jméno Vladislava, a na památku zde vytesali do kamene kříž, letopočet a symbol ženského pohlaví. Poté se uchýlili do nedaleké vsi Brod, která měla dle novorozeněte přijmout své dnešní jméno Vladislav. Nakonec se Vladislava v dospělosti stala polskou královnou.

Celý příběh je samozřejmě velmi nereálný už jen proto, že v Polsku však nikdy žádná Vladislava nepanovala a obec Vladislav navíc odvozuje své jméno od Vladislava Přemyslovce. Nicméně kámen s vytesanými údaji můžeme na Vitoslavi dosud spatřit, takže nelze vyloučit, že zde v minulosti opravdu k nějaké události došlo. Snad se zde i narodil potomek neznámého šlechtice.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349. Do té doby Hodov náležel tasovskému panství, ale v roce 1349 se Jan z Tasova zřekl větší části vsi a předal ji do majetku Beneše z Meziříčí a menší část pak prodal Ondřeji z Okarce. Meziříčský díl s lesem „Hodovská odchozí“ v roce 1371 prodal Jan mladší z Meziříčí Janovi staršímu z Meziříčí a jeho dědicům. V roce 1416 Lacek z Kravař prodal Anně z Meziříčí všechny meziříčské statky, tj. Hodov, Hrbov a Olší s příslušenstvím jako její věno. V roce 1447 pak Jiří z Kravař převedl Hodov na Jana staršího z Lomnice. Po Janově smrti připadl Hodov jeho synu Jindřichovi, od něhož jej koupil Jan z Pernštejna. Páni z Pernštejna v roce 1552 ves prodali Zikmundu Heldtovi z Kementu. V době, kdy majitelem Budišova byl rod Berků z Dubé a Lipého spadl správně Hodov pod Budišov. V roce 1775 byl snížen Hodovu robotní závazek. V roce 1715 převzala majetky budišovského panství Anna Františka z Valdštejna, která si později vzala Ignáce z Paaru. V roce 1794 pak dcery Jana Paara prodaly panství Jáchymu Stettenhofenovi z Vídně. Rytíř Stettenhofen zemřel v Budišově v roce 1813 a panství převzala jeho dcera, ta si pak roku 1817 vzala Jana M. Václava Pötting-Persinga, po její smrti pak panství roku 1854 převzal bratr jejího prvního manžela Karel Baratta-Dragono a od roku 1880 pak panství spravoval jeho syn Norbert Baratta-Dragono a následně pak připadlo panství Richardovi Baratta-Dragonovi.