Město Horní Blatná

Část Krušných hor v okolí Horní Blatné patřila k schwarzenberskému panství, nazvaného podle města Schwarzenberg v Sasku. V roce 1212 daroval německý král Friedrich II. toto území českému králi Přemyslu Otakaru I. a panství se stalo součástí českého království. Roku 1459 dostala území jako věno Zdenka Česká, dcera Jiřího z Poděbrad, když se ve svých deseti letech formálně provdala za saského vévodu Albrechta III. Od té doby panství patřilo až do roku 1546 k Sasku. V roce 1532 stála na místě města u cínových dolů jen malá hornická osada. O rok později schwarzenberské panství koupil kurfiřt Jan Fridrich od pánů z Tetova a osadě povolil vlastního perkmistra, čímž získala nezávislost na hornické správě saského Schneebergu.

V roce 1534 začalo na místě osady vyrůstat město Horní Blatná. Jádrem města se stalo obdélné náměstí s rozměry 110 × 96 metrů, na které navazovala šachovnicovitá síť ulic. Vyměřeno bylo 199 parcel, na nichž bylo do roku 1535 postaveno padesát domů. Zároveň se založením dostalo město v roce 1534 vlastní horní řád, právo týdenního trhu a bylo mu povoleno postavit dřevěný kostel, dokončený roku 1542, a špitál.

Dne 14. října 1546 uzavřel král Ferdinand I. dohodu s Mořicem Saským, kterou Mořic postoupil část schwarzenberského panství s městy Horní Blatná a Boží Dar zpět českému království. O dva roky později panovník povýšil Horní Blatnou na královské horní město a udělil mu znak. Město v té době prosperovalo díky těžbě cínu a koncem šedesátých let šestnáctého století v něm žilo asi 2 000 obyvatel, z nichž se několik stovek živilo hornictvím. Kromě cínu se v blízkém okolí těžilo také stříbro a železná ruda.