Obec Huzová

První písemná zmínka o obci pochází přibližně z let 1136–1141, kdy je zmíněna v nedatované zakládací listině olomoucké kapituly olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka (Guzoue – může se ale jednat o Moravskou Huzovou u Šternberka). Jako centrum kolonizace zdejšího kraje by tak zároveň byla nejstarší zmíněnou osadou na Rýmařovsku. První bezpečná zmínka se nachází v seznamu lenních statků olomouckého biskupství (cca 1317), kde je Husowia uvedena jako město s 11 lány a mlýnem o jednom složení, které drželi leníci bratři Vok, Markvart a Pavel – pozdější páni ze Sovince. Huzová se stala ve 13. století biskupským statkem, počátkem 14. století lenním statkem olomouckého biskupství (nejčastěji drženým pány ze Sovince), a to až do roku 1606, kdy kardinál Dietrichstein tento lenní statek prodal městu Olomouci. Huzová pak Olomouc zásobovala především stavebním i palivovým dřívím, významné bylo i pěstování lnu a tkalcovství. Roku 1643 byla Huzová vypleněna švédskými vojsky, v letech 1651 a 1787 vyhořela.

V roce 1836 se v Huzové narodil kovolitec Josef Röhlich. V 26 letech získal zaměstnání ve vídeňském ateliéru Antona Fernkorna. Kromě administrativní činnosti zde působil jako technický manažer při odlévání bronzového jezdeckého pomníku Evžena Savojského, který stojí na náměstí Hrdinů ve Vídni, při odlévání pomníku básníka Friedricha Schillera, který stojí před vídeňskou Akademií výtvarných umění a u řady dalších děl.

Drtivá většina obyvatel byla německé národnosti. V roce 1938 byla obec v rámci Sudet připojena k nacistickému Německu. Po druhé světové válce bylo původní obyvatelstvo vysídleno a Huzová byla dosídlena Čechy z vnitrozemí, přesídlena sem byla ale i chorvatská menšina z jižní Moravy. V poválečném období také zanikla značná část zdejších domů.