Obec Jamné

Jamné pravděpodobně založili již v druhé polovině 13. století v rámci osidlování kraje benediktýnským klášterem v Třebíči, ovšem toto tvrzení nelze spolehlivě doložit. Jamné se připomíná v listinách z roku 1444 (kardinálem Františkem z Dietrichštejna). Název obec dostala podle okolních četných dolin a jam. Další zmínka pochází z roku 1484, kdy se o Jamném zmiňuje v pečetní listině o zemském smíru, kde se jako svědek objevuje Jiřík z Řehořova a Jamného. V 15. století obec převzali bývalí klášteřní mani. Poté obec vlastnili Jan Jetřich Černohorský z Boskovic (od roku 1535), poté lénem Jindřich Bořita z Budče (1540-1548).

V roce 1556 třebíčské panství i s Jamným král Ferdinand I. přepsal na Vratislava z Pernštejna, ten obec přenechal Janu staršímu Stráneckému ze Stránec, jenž ji v roce 1565 prodal Janu Chroustenskému, který ji přičlenil k Rudolci. Od roku 1580 se za vlastníka považoval Karel Hložek ze Žampachu. Roku 1590 tu stál svobodný dvůr, foitství, mlýn a tvrz s pěknou zahradou. V roce 1591 Jan Šléglovský ze Šicendorfu ves postoupil za 2 tisíce zlatých Zuzaně Lvově z Lisova, od které Jamné v roce 1601 přebral Matouš Grýn ze Štircnperku a na Lukách, jehož syn Karel Grýn ves prodal v roce 1609 Janu Šejkovskému ze Šendorfu, ten osadu prodal po roce jihlavskému občanovi Danielu Neumeierovi z Wintenberku.

Roku 1620 byl majitelem tohoto zboží Hynek, syn Karla Grüna ze Štürcenberka, kterému byl majetek po Bílé hoře kvůli jeho protestantství zkonfiskován. Komora císařská prodala zkonfiskovaný statek za 20 000 tolarů Šmilauerovi ze Smilova, který statek roku 1622 daroval jihlavské jezuitské koleji, po jejímž zrušení byl statek roku 1773 přenechán studijnímu spolku a následně dědičně pronajat Václavu Ignáci Kalcherovi, vnukovi polenského primátora Václav Antonína Kalchera, za roční nájem 3 126 zlatých, který ji v roce 1864 předal bývalému vojenskému felčarovi Janu Nussbaumovi, který v místě založil sirotčinec. Po třicetileté válce tu stálo 8 obydlených domů a čtyři pusté. Do roku 1848 bylo Jamné sídlem vrchnostenského úřadu panství Meziříčka, jehož archiv je dodnes uložen na panských sýpkách.