Obec Kojátky

Obec se od pravěku nachází v osídlené zemědělské oblasti na severních svazích údolí řeky Litavy a jejích pravostranných přítoků s částmi chráněné krajinné oblasti Černecký a Milonický hájek. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1358. Vlastnictví obce a panství je od konce 14. století zaznamenáno v Moravských zemských deskách. Dekády kolem poloviny 17. století, tedy třicetiletá válka, střet Švédů s Republikou obou národů 1655–1660, válečná účast Sedmihradského vévodství v Polsku i tažení osmanských Turků východní Evropou roku 1672, přinesly celkový hospodářský úpadek severní a východní části Evropy. Vliv válek na hospodářství a stav populace na Moravě pak byl zvláště ničivý. Zhruba v poslední třetině 17. století se hospodářské poměry na Moravě postupně zlepšovaly. Povětšinou zpustlé oblasti se postupně osídlovaly novými osadníky a stabilizovali se vlastníci panství. Od roku 1644 vlastnili obec a panství Kojátky příslušníci rodu Sedlnických z Choltic. První souvislejší přiznávací list vrchnosti (neboli první lánová visitace) je pro Kojátky datován 20. ledna 1668 a pečetěn Janem Štefanem Sedlnickým (jeho manželkou byla Ludmila Rosalie Klykočovská). V soupisu je 14 usedlostí a celková rozloha polností 246 měřic, při revizi 16. května 1673 je to již 17 usedlostí. V Tereziánském katastru z 15. září 1749 to bylo již 20 usedlostí a 640 měřic obdělávaných pozemků.

Po smrti Jana Štefana Sedlnického na jaře 1693 jeho synové Antonín František a Vilém Hynek 25. listopadu 1693 panství prodali rytíři Bernardu Bravanskému z Chobřan (1666–1722). Jeho dcera Johana, aby mohla vyplatit matce dlužných 8 000 zl., odprodala statek za 46 300 zl. svému manželovi Janu Rudolfu Říkovskému. Ten posléze v roce 1714 přikoupil vesnici Šardičky za 18 000 zl. Jan R. Říkovský se dožil požehnaného věku 90 let a zemřel v Kojátkách 22. června 1748. Správy panství se ujala opět jeho manželka Johana rozená Bravantská. Ta ještě 15. září 1749 podepsala soupis Tereziánského katastru, ale v té době byla již zřejmě nemocná, nezvládala hospodaření panství, a to zbankrotovalo. Paní Johana podlehla tuberkulóze 27. května 1753 v Kojátkách ve věku 53 let. Panství koupil v dražbě v roce 1754 Karel Josef baron Polzer za částku 48 650 zl. Z průvodních záznamů při revizi Tereziánského katastru 19. dubna 1755 vyplynulo, že nájemci pozemků v Šardičkách měli oproti sousedům v Kojátkách mírnější robotní povinnosti a nižší daně. To hodlal nový majitel Karel Josef Polzer upravit v neprospěch Šardičanů. Vzniklým sporem s hrozbou vzpoury se zabývala komise Brněnského kraje, která provedla na místě šetření a sepsala o tom zápis z 21. dubna 1755, ve kterém je také uložena výpověď dvou zástupců ze Šardiček, včetně jejich vlastnoručních podpisů. Rebelie byla zažehnána.

Když Karel Josef Polzer v roce 1779 zemřel, nemaje dětí, fideikomisního panství se ujal jeho příbuzný Arnošt svobodný pán Locella a poté Locellův syn Karel. V tomto období se realizoval zákup rolnických usedlostí poddaným do dědičné držby za ceny odstupňované podle stávajících rozloh obhospodařovaných polností (např. půllán za 50 zl. chalupa za 20 zl.). Podmínkou zápisu držby bylo zaplacení smluvní ceny do 6 let. Ze zápisů o splátkách je patrné, že dluhy byly vesměs splátkami do roku 1787 uhrazeny. Ke dni 6. června 1803 je zapsána změna vlastnictví panství, které za 95 000 zl. koupila Terezie kněžna z Arensberka rozená Windischgrätzová. Ta hospodářství vedla až do 4. května 1832, kdy je od ní odkoupil rytmistr Jan z Mannerů. Nový majitel v roce 1834 přestavěl zámeček na jednoduchou jednopatrovou budovu s kaplí, v níž se nacházel obraz Matky Boží Čenstochovské (obraz byl později darován Městskému muzeu Bučovice). Správa velkostatku byla převedena do Bohdalic a v Kojátkách zůstala jen pověřená hospodářská správa. V držbě rodu Mannerů zůstalo panství až do roku 1908. Poslední majitel říšský rytmistr Arnošt Manner nechal jedno křídlo s kaplí v zámečku přestavět na sýpku a ubytovnu čeledínů.