Obec Košice

Dějiny města sahají mnohem hlouběji než první písemná zmínka z roku 1230, která připomíná kostel v královské osadě – Villa Cassa – předchůdkyni pozdějšího města. Městem se Košice staly po roce 1241, kdy král Béla IV. podporoval znovuosídlení Uherského království po mongolském vpádu přizvanými kolonisty ze Saska. Středověká zástavba, soustředěná kolem charakteristicky prodlouženého čočkovitého náměstí, byla v letech 1270–1290 obehnána městskými hradbami. Opevněné město zůstalo významnou vojenskou pevností až do konce 18. století.

V roce 1312, v době bojů o uherský trůn, město vyzbrojilo vojska a po boku krále Karla Roberta z Anjou porazilo v Bitvě u Rozhanovců oligarchy Omodeje Abu a Matúše Čáka Trenčianského, za což si vysloužilo lukrativní privilegia. V roce 1369 Košice získaly městský znak, který je nejstarším písemně doloženým městským znakem v Evropě. Staly se druhým nejdůležitějším městem v Uherském království, se stejnými právy jako mělo hlavní město Budín. Byly kulturním, řemeslnickým a obchodním centrem celé hornouherské oblastí a na důležitých obchodních trasách, především z Pobaltí na Balkán. Za vlády Zikmunda Lucemburského v první polovině 15. století došlo k okázalé gotické výstavbě, jejíž nejvýznamnější ukázkou je Katedrála svaté Alžběty. V polovině 15. století se o město významně zasloužil tehdejší královský kapitán Horních Uher Jan Jiskra z Brandýsa. Za humanistického panování Matyáše Korvína dosáhl rozkvět Košic svého vrcholu, kdy se s 10 000 obyvateli řadily k největším městům Evropy.

Po bitvě u Moháče roku 1526 připadly Košice Habsburkům, kteří však o ně museli bojovat se sedmihradským knížetem Janem Zápolským. Po roce 1541 obsadili velkou část Uherska Turci a Košice byly významnou pevností proti nim. Ve městě se prosadila reformace a od 17. století byly Košice základnou protihabsburských stavovských povstání uherské šlechty, z nichž nejvýznamnější z let 1703–1711 vedl kníže František II. Rákóczi, pohřbený v Košicích. Město bylo hlavní hornouherskou protitureckou vojenskou pevností a centrem katolické vzdělanosti s Košickou univerzitou, založenou jezuity v roce 1657. V polovině 17. století se Košice staly centrem župy Abovské župy, později centrem Abovsko-turňanské župy. V 19. století se staly výstavním posádkovým městem s pronikajícím průmyslem, četnými secesními budovami státních úřadů a institucí a vlastní koňskou, později elektrickou tramvajovou dopravou (1891). Po roce 1918 byly začleněny do rámce nově vzniklého Československa. V letech 1938 až 1945 byly Košice, obývané tradičně převážně Maďary a Němci, připojeny, na základě první vídeňské arbitráže, k horthyovskému Maďarsku.