Obec Krumvíř

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1350 (in villa Grunwizen), období vlády Karla IV., ačkoli její vznik se odhaduje už z doby kolonizace českých zemí v průběhu 13. století. V roce 1350 coby zemanský statek náležely Alšíkovi z Krumvíře. Zemské desky kraje brněnského z té doby uvádí latinizované německé jméno Grunwiezen. V roce 1358 byla jako majitelka vedena Alžběta z Krumvíře, roku 1371 Jakub z Bojanovic. Církevně Krumvíř náležel ke kloboucké farnosti, jež byla zřízena při kostele sv. Vavřince ve 13. století, a zůstal pod ní až do roku 1872.

Již ve 14. století byly výnosnou hospodářskou složkou tři krumvířské rybníky na Spáleném potoku (Gronvíř, Hrubý či Horní, dále Prostřední neboli Čistý a Za dvorkem) a menší Rybníček na potoku Kašnice. V druhé polovině 15. století probíhaly o rybníky vleklé soudní spory. Počátkem 15. století byl Krumvíř stále v držení boleradických Kunštátů, do roku 1448 byl jeho majitelem Boček z Kunštátu. Za uherských válek, snad už od roku 1470 byla však osada vypleněna a v letech 1492 a 1506 již byla vedena jako pustá. V druhé polovině 15. století zanikly i další okolní osady: Divice, Harasy (Harasice), Kamenec, Kloboučky a Nesklovice.

Roku 1492 prodal Boček Kuna z Kunštátu pustou ves Václavu z Ludanic a na Jemnici, jenž ji roku 1506 dále prodal Jindřichovi z Lipé. Tím byl Krumvíř připojen k hodonínskému panství, s nímž zůstal ve spojení po další čtyři století. Rod z Lipé již od 14. století držel nedaleké Čejkovice a v 15. století skupoval další okolní vsi. Po Jindřichovi se střídali v držení Hodonínska Jan, Pertold a bezdětný Čeněk V., po němž panství převzal synovec Jan IV. z Lipé. Ten v roce 1594 prodal celé panství s tehdy již osídleným Krumvířem hraběti Juliu Salmovi z Neuburku. Páni z Lipé byli stoupenci jednoty bratrské, a tak i v Krumvíři byla roku 1581 připomínána modlitebna bratrského sboru (pozdější zvonice). Kolem roku 1550 se zde usadili i němečtí novokřtěnci (habáni), císařským dekretem ze 17. září 1622 však ze země vypovězení. Juliův syn Weikhart Salm prodal panství roku 1600 uherskému šlechtici Štěpánu Illesházymu, jenž je chtěl předat své manželce Kateřině z Erdödu, ale než se tak stalo, byl obžalován z velezrady a jeho statky zabaveny. Později se domohl milosti a panství bylo po jeho smrti převedeno vdově, která je roku 1614 prodala svému švagrovi Zdeňku Žampachovi z Potštejna, rozhodnému katolíkovi v císařských službách. Na počátku třicetileté války měl Krumvíř 270 obyvatel v 41 osídlených domech, převážně nekatolického vyznání, po potlačení stavovské vzpoury však probíhala v celé zemi násilná rekatolizace. Zdeněk Žampach zemřel roku 1639 bezdětný a stejně tak i další majitel panství, jeho synovec Jindřich Burian ze Žampachu, jehož synovec Jan Burian ze Žampachu v roce 1647 odkázal panství své ženě Anně Heleně Kateřině Jakardovské ze Sudic. Od ní převzal Krumvíř i s Brumovicemi, Kobylím, Morkůvkami a Čejčem otec Jan Jakardovský ze Sudic.