Obec Litohoř

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1190, kdy v roce 1162 byla darována obec znojemským knížetem Konrádem premonstrátskému klášteru v Louce u Znojma, stejně tak daroval kapli svatého Mikuláše ve Znojmě a vesnice Třebelovice a Domamil. Oblast vesnice byla však osídlena již v době neolitu a procházela jí Haberská stezka, později také Císařská cesta Vídeň–Praha. V roce 1348 vesnici získal Volfart z Litohoře a roku 1360 pak získal vesnici Oldřich ze Želetavy a po roce 1370 ji získal markrabě Jošt, který v roce 1402 Litohoř vrátil do majetku louckého kláštera. Během sporů s Lichtemburky pak Želetavu i s Litohoří získali páni z Hradce, s těmi se posléze opat louckého kláštera soudil a roku 1489 pak vesnici získal Jan z Lomnice. Posléze byla vesnice konfiskována a císař Ferdinand I. ji předal do majetku (spolu s Domamilí, Rokytnicí a Pokojovicemi) místokancléři Jiřímu Žabkovi z Limberka. V roce 1508 získal Litohoř opět klášter v Louce, který byl v roce 1784 zrušen a vesnice se stala součástí budečského panství, to roku 1789 zakoupil Jan Wallis.

V roce 1740 začala výstavba silnice mezi Jihlavou, Moravskými Budějovicemi a Znojmem, ta procházela okolo Litohoře, dokončena byla jako tzv. císařská silnice v roce 1749. V témže roce byla ve vesnici dokončena stavba kaple svatého Jana Nepomuckého. V roce 1762 byla dokončena stavba zámku, který sloužil jako letní sídlo louckého kláštera. Roku 1780 byla založena osada Kolovraty a roku 1782 byla ve vsi založena jednotřídní škola, postavena fara a na kaple byla rozšířena na kostel zasvěcený témuž světci. Již v roce 1793 však byl postaven nový kostel se stejným zasvěcením.

V roce 1802 pak budečské panství zakoupil Josef Wallis, obec do budečského panství patřila do roku 1849, kdy se osamostatnila a stala se součástí okresu Znojmo. Roku 1882 byla tehdejší jednotřídní škola rozšířena na dvojtřídní a v roce 1889 učitel školy založil v obci sbor hasičů.