Město Luby

Období pravděpodobného prvního osídlení někdejšího Schönbachu, dnešních Lubů, lze datovat do let 1100 až 1140, kdy bylo toto území zmiňováno jako o „okolní les“ nebo o „Lubský újezd“. V této době byla tato oblast součástí pohraničního hvozdu, plošně, jen přibližně vymezené hranice mezi českou a německou stranou. Do poloviny 12. století byla oblast Lubů postupně darována cisterciáckého kláštera Valdsasy. Pravděpodobně roku 1188 zde byla zahájena stavba kostela zasvěceného jednomu z apoštolů, sv. Ondřejovi.

V blízkosti města probíhala po dlouhá staletí těžba rtuťové rudy. Doly jsou doloženy okolo roku 1230; úpadek nastal v období třicetileté války.

Roku 1319 povolil německý král Ludvík IV. Bavor opatovi valdsaského kláštera Janovi III. povýšit Schönbach z vesnice na město a obdarovat je stejnými právy, jakým se těšilo město Eger (Cheb), což vyústilo k řadě nájezdů na okolní území, které pořádali fojtové z Plavna, kteří se povýšením Schönbachu cítili poškozeni. Město proto potřebovalo ochranu, o kterou klášter požádal českého krále Jana Lucemburského, který mu roku 1322 vyhověl. Tím se Schönbach dostal poprvé aktivně do mocenské sféry českých panovníků. (Již dříve byla poskytována ochrana od Přemysla Otakara II. z roku 1265 a od Václava II. z roku 1291, ovšem byla spíše právní povahy.)