Město Miličín

Miličín vznikl jako osada na zemské silnici a křižovatce obchodních cest. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1283, kdy je zmiňován Vilém z Miličína, který byl příznivcem Záviše z Falkenštejna. Roku 1318 je jako pán a dědic uváděn Heřman z Miličína, který bojoval po boku krále Jana Lucemburského. Posledním příslušníkem rodu pánů z Miličína byl jeho syn Heřman, který padl 1346 v bitvě u Kresčaku. Před odjezdem do ciziny však prodal Miličín svému příbuznému Petru Rožmberkovi. Rožmberkové drželi Miličín až do roku 1591.

Zdejší hrad s městečkem se stal střediskem rožmberského panství na důležité zemské cestě do Prahy. Právě v této době zažilo městečko největší rozkvět. Dařilo se řemeslům, v letech 1380–1384 byl postaven dvoulodní gotický kostel Narození Panny Marie (v letech 1736 a 1754 barokně přestavěn – na severní straně byla zazděna okna, chrám byl zvýšen, odstraněna klenba a vnitřní pilíře. Také věž byla zvýšena a zakryta zděnou jehlanovou střechou, byla přistavěna předsíň. Na hlavním oltáři je obraz Petra Brandla), v roce 1392 zde byla zřízena škola. Od Rožmberků má Miličín též městský znak (rožmberská růže ve stříbrném poli, štít je zdoben třemi pštrosími pery).

Rozvoj města byl zbrzděn za husitských válek, kdy patrně zanikl zdejší hrad a správa panství přešla na Choustník. Až asi na konci 16. století, za Viléma z Rožmberka, si tu Rožmberkové postavili panský dům, tzv. Rožmberský nocležní dům sloužící vrchnosti k přenocování při častých cestách s družinou do Prahy. Velkou ranou pro rozvoj Miličína byl požár v roce 1644, kdy vyhořel nejen panský dům, ale s výjimkou jediného stavení i celé město. V roce 1696, kdy již město držel hraběcí rod Kuenburgů, byl vyhořelý panský dům přestavěn v patrový barokní zámek. V roce 1749 však vyhořel a ztratil na významu. Jeho zbytky byly na konci 18. století rozprodány na soukromé příbytky, ale alespoň to tak vypadá podle písemných pramenů. V rozporu s tím ojedinělá obrazová dokumentace z roku 1812 ukazuje zámecký areál ještě v ideálním stavu na rytině Antonína Jana Venuty, zhotovené podle kresby Adalberta Benedikta Juhna.