Obec Mírová

Historické počátky obce Mírová souvisejí se začleňování území pod svrchovanost českého panovníka. Po připojení zdejší oblasti k českému přemyslovskému státu bylo území spravovano z hradiště Sedlec. Od konce 12. století se na kolonizaci území začala podílet německá ministerialita. K významným kolonizátorům patřil Valdsaský klášter. Pozemkové vlastnictví okolí kláštera v Chodově, kam patřilo i území Mírové, spadá před rok 1185, avšak potvrzeno papežem Luciem III. bylo až v roce 1185. Velký rozkvět vlastnictví valdsaských mnichů spadá do 13. století. Mírová je však dokládána v historických pramenech později, ale její prvopočátky jistě patří do období rozkvětu klášterního hospodaření na statku Chodov. Složitou hospodářskou situaci řešil klášter Valdasy nejprve zástavou a posléze prodejem svého vlastnictví Chodova a okolních vsí. První písemná zmínka o obci však pochází až z roku 1437, k němuž se vztahuje informace „den hoff Munchhoff bey Cadaw“ z doby, kdy místní tvrz vlastnila již česká šlechta Loketska. V loketském šlikovském urbáři z let 1523 až 1525 je Mírová vedena mezi celkem 45 obcemi. Od Šliků koupil Mírovou Kryštof Hoffmann a roku 1568 ji předal dědici Adamu Hoffmannovi. Ten ji prodal v roce 1599 Johannu Florianu Lochnerovi z Palic. Jednomu z jeho potomků Volfovi Kryštofovi Lochnerovi byla ves roku 1631 zkonfiskována. V roce 1678 koupilo obec město Loket. V roce 1850 došlo k úpravě státní politické a soudní správy a obec byly začleněna do soudního okresu Loket, který byl zprvu součástí politického okresu Karlovy Vary a později v letech 1855–1868 byl sám rovněž okresem politickým a až potom do roku 1913 součástí politického okresu Sokolov.

Od konce 18. století začala ovlivňovat obec těžba a zpracování nerostných surovin. Ještě dříve, než se začalo v obci dobývat hnědé uhlí jako palivo, dobývaly se zde v nadloží uhelné sloje Josef kyzové lupky s pyritem a markazitem. Dobývání se provádělo v povrchových lomech. V letech 1785–1787 byl založen minerální závod Svatého Antonína Paduánského (Anton de Padua), kde se z těchto železnatých kyzů vyráběl kamenec. Získávala se rovněž síra pro výrobu kyseliny sírové a zelená skalice. Významný rozvoj však nastal až roku 1838, kdy závod a dolové míry koupil Johann David Starck. Provoz minerálního závodu byl ukončen roku 1869, protože povrchové partie již byly vytěženy. V roce 1848 založil syn Johanna Davida Starcka Johann Anton Starck důl Norberti. Po uvedení do provozu Buštěhradské železniční dráhy nastal prudký nástup těžby uhlí. Později, v roce 1882, byla zprovozněna lokální trať z Chodova do Nejdku, se stanicí v Mírové. V roce 1864 bylo na dole Antonína Paduánského instalováno nové odvodňovací zařízení, čerpadlo poháněné parním strojem. Roku 1872 byla zaražena 47 metrů hluboká těžní jáma a 49,5 metrů hluboká čerpací a větrná jáma. Roční těžba dosahovala okolo 20 tisíc tun uhlí. Nový důl byl založen na dolových mírách Vincenci a s dolem Antonína Paduánského propojen 750 metrů dlouhou koňskou dráhou. Tyto doly spolu se starším dolem Norberti vytěžily v roce 1874 celkem 50 tisíc tun a od roku 1885 100 tisíc tun uhlí. Po vyuhlení byl v roce 1890 důl Antonína Paduánského uzavřen, v roce 1901 ze stejného důvodu uzavřen důl Vincenci.

Roku 1890 byla v Mírové založená malá porcelánka firmy I. S. Maier zaměřená na výrobu levného porcelánu (hrnky, umyvadla, džbány ap.). Uzavřena byla po první světové válce.