Město Nové Hrady

Nové Hrady byly ve středověku významnou pohraniční pevností. V pramenech je doloženo slovanské hradiště, ve 13. století zde byl vybudován vrcholně středověký hrad (Gretzen) patřící rodu Vítkovců. V květnu 1422 byly Nové Hrady vypáleny a vypleněny husity. Dne 14. srpna 1467 byly opět vypáleny a vypleněny, a to vojsky Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, který stál v čele Jednoty zelenohorské – české katolické opozice proti českému králi Jiřímu z Poděbrad, jehož byl tehdy stoupencem majitel Nových Hradů Jan II. z Rožmberka.

Po roce 1620 se Nové Hrady staly rezidenčním městem Buquoyů, kteří zde sídlili až do roku 1945, a to nejprve v přestavěném rožmberském domě na náměstí, přebudovaném na barokní rezidenci, později v nově vybudovaném raně klasicistním zámku na okraji historického centra města. V osadě Jakule bylo v roce 1796 zásluhou buquoyského nadlesního Vojtěcha Kastla zřízeno jedno z prvních lesnických učilišť v Čechách.

V letech 1938 až 1945 byly Nové Hrady součástí Německa. Dne 8. května 1945 popravila jednotka SS tři občany města Nové Hrady německé národnosti za to, že strhávali nacistické symboly. V pozdějších měsících byli občané německé národnosti vysídleni. Po zřízení hraničního pásma byla v tomto pásmu velká část území obce; osady Jedlice, Mýtiny a Veveří zanikly. Přímo ve městě byla dvoje kasárna Pohraniční stráže, z toho jedna kasárna byla v klášteře servitů. Koncem roku 1989 bylo pásmo překážek na česko-rakouské státní hranici odstraněno.