Obec Osov

První písemná zmínka o Osově (dříve Vosově) pochází z roku 1225. Původ jména vesnice se odvozuje od toho, že se zde větší část půdy osévala. Od 14. století je zde doložena tvrz. V letech 1450–1504 vlastnila ves rodina Adlarů z Vosova. Majitelé Osova se často střídali. V době třicetileté války (1618–1648) několikrát Podbrdskem táhlo švédské vojsko generála Banera a obyvatelstvo Osova bylo z větší části vyvražděno.

V roce 1677 koupil osovské panství hrabě Ferdinand Maxmilián Kounic a v držení tohoto rodu byl Osov až do roku 1804. Kounicové měli veliké zásluhy o rozkvět obce. Aby nahradili ztráty pracovních sil, přivedli sem německé osadníky ze svého panství na Litoměřicku – byli to zejména řemeslníci a dvorská čeleď. Hrabě Jan Adolf z Kounic nechal tvrz zbořit a na jejím místě postavit trojkřídlý zámek, který byl dokončen roku 1737. Zámek obklopoval pěkný francouzský park. Současně dal postavit kostel sv. Jana Křtitele. Jeho stavitelem byl vlašský architekt Bartolomeo Scotti a po něm ředitel císařských staveb Anselmo Lurago. Nechal kostel povýšit na farní a zřídil ve vsi školu. Kounicové chtěli z Osova vytvořit centrum Podbrdského kraje. Byli představenými krajského úřadu Podbrdského, a proto jeho sídlo přenesli k zámku v Osově. V té době se na zámku nacházel hejtman, hofmistr, dvorní kuchař, dvorní zahradník, dvorní malíř, podkoní, zámecký kaplan a také dvorní šašek Pimfinger. Kounicové postavili roku 1742 u zámeckého parku pivovar, v němž se vařilo pivo rovných 200 let. Osovské pivo mělo vždy dobou chuť a byl o něj značný zájem. Pivovar po druhé světové válce chátral, až byl v roce 1967 zbořen.

V roce 1738 zde byla zřízena škola.