Obec Páleč

Název obce nejspíše souvisel s tím, že obec vznikla na místě vypáleného lesa při kolonizaci ve 13. století. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1316. V obci stála tvrz, na níž sídlil místní zeman. V první polovině 14. století patřila alespoň část obce biskupu Janu z Dražic, který ji daroval nově založenému klášteru augustiniánů v Roudnici nad Labem. Ten měl nejpozději roku 1338 také patronátní právo ke zdejšímu kostelu postavenému v letech 1333–1338. Po husitských válkách přešla obec do majetku českých panovníků, kteří ji propůjčovali. V 16. století ji získali od císaře Ferdinanda I. páni Hrobčičtí z Hrobčic, kteří ji drželi do roku 1623. Ještě v roce 1928 bylo možno pozorovat asi 40 metrů široké a 36 metrů dlouhé původní zdivo základů vlastní tvrze, tvrz samotná zřejmě zanikla ve třicetileté válce, kdy bylo jmění Hrobčických zkonfiskováno.

Jednou z nejvýznamnějších postav v dějinách obce byl bezpochyby Štěpán z Pálče, syn místního vladyky, který byl přítelem mistra Jana Husa. V době svých studií jezdili společně do Pálče na prázdniny. Společně působili také na univerzitě v Praze, kde patřili k reformní straně. Do sporu se oba dostali po Husově vystoupení proti prodeji odpustků v Praze, vyhlášeném papežem Janem XXIII. a po Pálčově návratu z Itálie. Páleč se i přes dlouholeté přátelství na kostnickém koncilu roku 1415 postavil v Husově procesu na stranu žalobců a podílel se tak na jeho odsouzení. Později nemohl zůstat v Čechách a zemřel ve vyhnanství v Polsku.

Ve vsi Páleč (430 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: holič, 3 hostince, kapelník, kolář, 2 kováři, 6 rolníků, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Páleč, trafika.