Obec Pálovice

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349 (villam suam Paulowicz). V roce 1365 získal vesnici rychtář z Jemnice Mikuláš, dvůr ve vsi však patřil jemnické farnosti. Část vesnice patřila i Pešíkovi z Pálovic, ten jej prodal v roce 1390 Vilémovi z Pálovic. V roce 1406 vesnice patřila Joštovi z Pálovic, posléze patřila Čeloudům z Pálovic. V roce 1457 byla vesnice připojena k Jemnici, Jemnice byla králem Ladislavem Pohrobkem darována i s okolními vesnicemi Albrechtovi, Hynkovi a Štěpánovi z Lichtenburku. Následně pak Jemnice patřila Kateřině Meziříčské z Jemnice, která ji i s Pálovicemi prodala v roce 1609 svému manželovi.

V době před třicetiletou válkou získal Pálovice Hanuš Radkovec z Mírovic, ten je vlastnil i po bitvě na Bílé Hoře, nebyly mu po jeho přestupu na katolickou víru konfiskovány. Posléze byly opět přičleněny do jemnického panství a vlastněny Jindřichem Zahrádeckým ze Zahrádek, ale poručníci jeho dětí pak prodali Jemnici Fridrichu Jankovskému z Vlašimi a Pálovice se tak staly součástí jemnického panství.

V roce 1639 jemnické panství zdědil syn Fridricha Jankovského Hynek Jankovský z Vlašimi. V roce 1653 zdědila panství jeho manželka Kateřina z Roupova a jeho syn Maximilián Arnošt. V roce 1666 se musel Maximilián Arnošt vzdát vedení panství a panství spravovala jeho manželka Jana Alžběta Scherfenberková, v roce 1689 pak zdědil panství jeho syn Maximilián Arnošt Jankovský mladší. V roce 1746 Maximilián zemřel a panství zdědila jeho dcera Marie Jana Cavriani, ta však zemřela bezdětná a tak po dlouhém sporu získal panství syn druhé dcery Maxmilián Daun. V roce 1775 robotníci z Pálovic (i ostatních vesnic panství) předali vrchnosti žádost o snížení roboty na 3 dny v týdnu.