Obec Podhradní Lhota

První písemná zmínka o obci se objevuje roku 1271 v listinách olomouckého biskupa Bruna ze Šaumburku. Jak jméno Lhoty napovídá, souvisí její vznik s hradem Šaumburkem, z nějž se zachovaly jen nepatrné pozůstatky v podobě příkopů a zbytků hradeb. Dějiny regionu však sahají až do mladší doby kamenné, což dosvědčuje nález kamenného mlatu pod Šaumburkem. O hustém osídlení kraje svědčí nálezy z Kelčského Javorníka a blízkého okolí. Dochovala se také pravěká pazourková škrabadla, kamenná sekyrka z hadce a poškozený obuch. Cenný je nález bronzové sekyrky z konce doby bronzové blízko domu č. p. 68. Až s příchodem Slovanů v době železné byla zaznamenána u říčky Juhyně prvotní osada.

V období třicetileté války byla Podhradní Lhota v roce 1620 vypálena a vydrancována polskými vojsky, což dokládají záznamy o zpustlém mlýně v roce 1636. Krajem procházela vojska také v dalším století, například v roce 1708, kdy uherští Kuruci a později v roce 1742 Prusko pustošilo region směrem na Valašské Meziříčí.

Postupem času pokračovalo osídlování podél říčky Juhyně hluboko do lesů a přilehlých pasek. V roce 1721 vznikají Rajnochovice, zvané Zálhotí. Kostel Narození Panny Marie a svaté Anny dal postavit v letech 1716–1738 olomoucký kardinál Wolfgang Hannibal von Schrattenbach v místech pramene svaté Anny na úpatí Klínce, v okolí starého dřevěného kostelíka na nynějším hřbitově. Fara byla zbudována v jeho bezprostřední blízkosti a nesla název Farnost Podhradní Lhota až do roku 1974, kdy byla přejmenována na Farnost Rajnochovice.