Obec Přední Výtoň

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1377 a je spojena s německým názvem Heuraffl (též Hejrov), v překladu z němčiny „lesní chýše“. Tehdy to bylo sídlo poustevníků, snad uherského mnišského řádu paulínů, pozdějí řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly. Ti se podle urbáře z roku 1379 v místě dnešní obce usazovali pravděpodobně v letech 1357–1384 a v odloučení od civilizace zde skromně žili a pracovali. Později se usadili v Heurafflu také poustevníci řádu sv. Antonína a v roce 1491 papež Inocenc VIII. svým rozhodnutím oběma řádům umožnil, aby se spojily a začaly společně stavět kostel a klášter. Papež později vydal odpustky pro každého, kdo navštívil Heuraffl a přispěl na stavbu kostela a kláštera. Poustevníci získali časem značný majetek (louky, lesy a statky), který obhospodařovali. Po roce 1528 začal poustevnický řád upadat a od roku 1548 se klášter dostal pod správu cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. Poslední písemná zmínka o přítomnosti poustevníků v Heurafflu pochází z roku 1556. V 18. století se Přední Výtoň stala dřevařskou osadou.

V letech 1938 až 1945 bylo území obce v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněno k Německé říši jako součást župy Oberdonau.

V 50. letech 20. století zanikla v nynějším obvodu obce tato sídla: Dolní Hraničná, Horní Hraničná, Horní Ureš, Jasánky, Kaplické Chalupy, Linda, Lindské Chalupy, Mezilesí (něm. Multerberg), Multerberské chalupy, Muckenschlag, Otov, Pernek (něm. Bernek), Rožnov (něm. Rosenau), Růžový Vrch  (něm. Rosenhügel), Rychnůvek, Zadní Výtoň.