Obec Přibice

V období markomanských válek v katastru obce zhruba v letech 172–180 n. l. tábořily římské legie, a to ve třech lokalitách severně od obce (I. pod vrškem Studýnková u tzv. "Šlajsny", II. Vinohrady a III. Přední žleby – u tzv. "Vyšinek").

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1222 (de Briwiz), kdy se ve vsi Briwiz připomíná kostel svatého Jana Křtitele. Ten byl pravděpodobně za tatarského vpádu zničen, takže jej olomoucký biskup Bruno musel v roce 1257 znovu vysvětit. V roce 1322 daroval král Jan Lucemburský vesnici brněnským johanitům, kteří zde měli od roku 1332 svoji komendu – sídlo komtura rytířského řádu. Johanité drželi Přibice až do roku 1520, kdy je získal Vilém z Pernštejna a spojil je natrvalo se statkem židlochovickým. Jeho součástí zůstaly až do zániku patrimoniální správy v roce 1848. V předbělohorském období zde sídlila významná komunita Habánů (novokřtěnců). Komunita měla v Přibicích jeden z největších habánských dvorců, podle aktuálních odhadů antropologů tam žilo kolem 400 lidí.

Obec byla často poničena válečnými událostmi. Zmiňovali jsme již vpád Tatarů ve čtyřicátých letech 13. století. Pravděpodobně tudy protáhla i vojska husitská, která snad měla poblíž svůj tábor, neboť ves bývala v minulosti jmenována také "Přibice nad Táborem". Velmi těžce byla obec postižena událostmi třicetileté války, kdy byla poničena nejvíce z celého židlochovického panství.