Obec Radiměř

První písemná zmínka o městečku pochází z roku 1291 (Radmels), kdy se území obce nacházelo na svojanovském panství – tehdy opět v majetku krále (mezi lety 1281–1290 panství patřilo Záviši z Falkenštejna). Původně to byla obec ležící v Čechách. Vzhledem k tomu, že mezi skutečnou lokací řady měst či vesnic a prvními zápisy o nich uplynuly často i desítky let, a vzhledem ke znění listiny, je jisté, že vesnice pochází z doby Přemysla Otakara II., který v této oblasti vyvíjel v 60. letech 13. století značnou kolonizační aktivitu prostřednictvím schopného, agilního lokátora Konráda z Limberka (Lewendorf, pak Laubendorf, dnes Pomezí). V rozporu s vůlí Karla IV., který trval na nezcizitelnosti Svojanova a přináležejícího území z majetku Koruny, bylo panství po jeho smrti zastaveno moravským pánům z Boskovic. Roku 1437 však Zikmund Lucemburský svojanovské panství přiřkl své ženě, Barboře Celské. V průběhu staletí se hranice Čech a Moravy drobně proměňovaly (v závislosti na majetkových poměrech a zvětšování/zmenšování jednotlivých panství) a taková změna se dotkla i Radiměře. Roku 1512 byla vesnice Radiměř rozdělena na dvě, z nichž jižní část (Česká Radiměř) zůstala v Čechách, kdežto severní část (Moravská Radiměř) připadla Moravě. Moravská Radiměř se později stala městysem. Obě obce však náležely do stejné církevní provincie, jíž byla a roku 2021 je Moravská církevní provincie. Zároveň měly obě obce také společné školy. V obou obcích existovalo dříve celkem 14 vodních mlýnů. K 17. prosinci 1950 došlo ke druhému a tentokrát již definitivnímu sloučení obou obcí. Roku 1952 došlo i ke sloučení obou osad v jeden celek s jednotnou řadou čísel popisných. Jednotné katastrální území bylo vytvořeno při obnově katastrálního operátu v letech 1973–1976, přičemž roku 1973 došlo k úpravě katastrální hranice s Hradcem nad Svitavou.

K České Radiměři náleží jižní polovina zástavby obce včetně obou zdejších kaplí, jimiž jsou kaple svatého Jana Nepomuckého a kaple Svatého Josefa. Dříve zde existovalo 8 vodních mlýnů.

Tato část obce se řadila pod správu letovického panství, což znamenalo poměrně velkou vzdálenost od správního centra. Můžeme tedy říci, že obec byla značně izolována. Tento stav je písemně doložen k roku 1505, kdy letovické panství i s přilehlými obcemi získal Ladislav z Boskovic. V roce 1550 připadla obec, alespoň soudně, pod jurisdikci svitavského hrdelního soudu. Takto to zůstalo až do roku 1729. Tato část obce utrpěla značné majetkové ztráty během třicetileté války při průchodu jednotlivých vojsk. K největšímu rabování došlo švédskými vojky roku 1644. V roce 1728 došlo k odloučení radiměřské farnosti od Vendolí a obec získala vlastní faru. Přínosem pro Radiměř bylo udělení várečného a šenkovního práva kunštátskou vrchností (1783). Hlavní obživou se pro mnoho lidí stalo tkalcovství, výroba plátna a jeho bělení. Reformy za vlády Marie Terezie a Josefa II. spočívaly v převedení farnosti pod správu brněnské diecéze, což zůstalo až do roku 1863. Místo dřevěných chalup a domků zde vyrostly kamenné budovy, v roce 1810 byla postavena obecná škola a v roce 1840 místní silnice. Již v roce 1817 byla obec osvobozena od robotních povinností ke kunštátské vrchnosti.