Město Rokytnice v Orlických horách

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318, kdy jsou v rámci majetkoprávního sporu zmiňovány v zemských deskách trhová osada Rokytnice a hrad Pěčín. Samotné založení obce nelze z důvodu nedostatku pramenů blíže určit, došlo k němu v důsledku kolonizačních aktivit pánů Rychnovských z Rychnova (větev pánů z Drnholce) v podhůří Orlických hor. Rokytnice byla poté součástí rychnovského panství, z něhož se jako samostatné zboží vyčlenila teprve v roce 1487 v důsledku dělby majetku mezi příslušníky rodu Rychnovských.

Na přelomu 15. a 16. století Rokytnici vlastnila Johanka Rychnovská, která pozvedla hospodářskou úroveň panství a pokoušela se dokonce na levém břehu Divoké Orlice – zřejmě nedaleko Neratova, který existoval již v první čtvrtině 16. století – o průzkumnou důlní činnost. Jako majitelka Rokytnice se Johanka uvádí ještě v roce 1545 při obnoveném vkladu do zemských desk, ale již v roce 1548 její děti panství prodali Janu Lickovi z Rýzmburka, který vlastnil Borohrádek a malý statek Závrší s hrádkem Dřelem. Po Janovi následoval v držení Rokytnice od roku 1553 jeho syn Sigmund. Toto období je poznamenáno vleklým sporem o hranice panství, který trval prakticky celou dobu, kdy Rokytnici vlastnili Lickové. Sigmund Licek z Rýzmburka se více soustředil na rozvoj svého borohrádeckého panství a zřejmě také z tohoto důvodu v roce 1567 rokytnické panství, poněkud odlehlé od jeho hlavní domény, za 4000 kop grošů českých prodal. Rokytnice byla v trhové smlouvě výslovně uvedena jako městečko a poprvé je zde (jako "ves nová") zmíněna také Horní Rokytnice.

Novým majitelem Rokytnice se stal v roce 1567 Jáchym Maušvic z Armenruh, německý šlechtic původem z Horní Lužice. Po něm následoval jeho syn Kryštof, který nechal po roce 1600 přestavět zdejší tvrz na zámek a vydal pro Rokytnici nový církevní řád, orientovaný lutersky. Maušvicové byli totiž stoupenci Augsburské konfese. Kryštof také nechal v blízkosti zámeckého areálu postavit nový kostel Nejsvětější Trojice, který měl sloužit jako rodová hrobka a zároveň jako protestantský chrám (Kryštof svým poddaným v rámci církevního řádu nařizoval pravidlenou účast na luteránských bohoslužbách). Zřejmě ještě v průběhu stavovského povstání panství opět změnilo majitele, koupil jej Jáchym Ziegler z Kliphausen, který však již v roce 1627 celé panství směnil s Janem Mikulášem z Nostitz za jeho panství Cunewalde v Horní Lužici, odkud Nostitzové podobně jako Maušvicové pocházeli. Ota z Nostitz, syn Jana Mikuláše, se stal zakladatelem rokytnické větve rodu.