Obec Semín

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1339 a jejím prvním majitelem byl Heřman ze Semína. Roku 1379 vládl na Semíně Mikuláš Tatka ze Semína, který se rovněž stal patronem a investorem kostela sv. Jana Křtitele. V 15. století patřil Semín rodu Hanykéřů. Z roku 1480 pochází první a zároveň poslední písemná zmínka o semínské tvrzi, která po roce 1497 pustla a poté beze stop zanikla (do současnosti se dochovalo jen tvrziště v podobě umělého návrší). V roce 1480 získal panství Jan Kapoun ze Smiřic, které je postoupil své dceři Anně (kamenný náhrobek se znaky rodu Kapounů ze Smiřic se nachází ve vstupní místnosti semínského kostela). Od Anny ze Smiřic panství koupil Jan Zdechovský ze Sekeřic – jednalo se o posledního majitele, který na panství skutečně trvale sídlil. V roce 1497 pak od Jana Zdechovského ze Sekeřic zakoupil „Semín nad Labem, tvrz pustou, ves celou …“ Vilém II. z Pernštejna. Semín se tím stal součástí druhého největšího panství na území Čech (po panství rožmberském) a jeho význam tak podstatně stoupl.

Vilém II. z Pernštejna nechal v Semíně postavil renesanční budovu (později zvanou zámek Semín) za účelem správy západní části panství. V této době také vznikl Opatovický kanál, díky němuž se Semím stal rybníkářskou oblastí (největší rybník se nacházel východně od obce a nazýval se "Semínskej", nebo také "Jezero"). Byl zde také vybudován mlýn s pilou.

V roce 1560 se panství dostalo do císařského držení: díky výhodné poloze v sousedství hřebčína v Kladrubech nad Labem je pro svého syna Maxmiliána II. koupil císař Ferdinand I. Semín byl pak v držení císaře až do 19. století, kdy byl prodán rakouské bance a od ní zakoupil v roce 1866 panství nový majitel, Richard baron Drasche z Wartinbergu. Po vzniku Československa v roce 1918 byl majetek barona Drasche konfiskován a rozparcelován.