Obec Sepekov

Sepekov patří k nejstarším obcím píseckého okresu. Okolí bylo již v době bronzové a železné osídleno, o čemž svědčí mohyly v lese Chlumu.

První písemná zmínka o Sepekově pochází z roku 1243. Sepekov dostal dědictvím v roce 1194 nejstarší syn Vítka I. z Prčice – Vítek II. starší. Původně se psal jako Vítek ze Sepekova, avšak později jakožto zakladatel Českého Krumlova a předek pánů z Krumlova získal po vzoru svých potomků také přídomek z Krumlova. Jeho vnuci Vítek a Budivoj drželi Skalici a Sepekov společně. Vítek se psal v roce 1251 jako Vítek ze Sepekova. V roce 1272 se připomíná Budivoj, který měl se svou manželkou Perchtou z Falkenštejna syna Záviše z Falkenštejna.

Od roku 1279 do roku 1290 ves patřila k majetku pražského biskupa Tobiáše z Bechyně. Jeho pozdější nástupce Jan IV. z Dražic byl nucen obhajovat držení tohoto majetku proti Hynkovi z Lichtenburka. Hynek tvrdil, že mu tento majetek náleží jako dědictví po jeho tchánovi Záviši z Falkenštejna. Král potvrdil biskupský nárok v roce 1306. V roce 1307 vyměnil biskup Jan IV. z Dražic Sepekov i s příslušenstvím s Jindřichem z Rožmberka za jiné statky. Tím byl Sepekov přičleněn k Rožmberskému dominiu. Poté byl Sepekov často zastavován a roku 1484 byl prodán Zdeslavovi ze Šternberka. Za husitských válek byl Sepekov vypálen. Od roku 1530 patřil k bechyňskému panství. V roce 1569 bylo bechyňské panství prodané Petru Vokovi z Rožmberka. Společně s ostatním milevským panstvím přešla ves do držení Hodějovských z Hodějova. Po pobělohorských konfiskacích patřil Sepekov k majetku premonstrátského Strahovského kláštera.