Obec Slavětín nad Metují

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1495. V té době to byly dvě samostatné vsi, Slavětín a Hlohov (v některých pramenech uváděný též jako Lochov). Ke sloučení pod společným jménem Slavětín došlo někdy koncem 18. století. Obec střídavě patřila poddanstvím ke zboží veselickému, později novoměstskému a opočenskému. Menší část obce patřila určitou dobu i k panství žambereckému.

Obec měla vždy samostatné obecní zřízení, které nebylo do současnosti nikdy přerušeno. Od roku 1750 je doloženo pravidelné školní vyučování, nejprve v soukromých domech, později v samostatné škole. V roce 1895 byla slavnostně otevřena nově postavená škola, kde se vyučovalo až do roku 1965, kdy byla škola zrušena pro malý počet žáků. Školu navštěvovaly děti od 1. do 5. třídy, vyučování v tzv. měšťanských školách bylo zajišťováno v Novém Městě nad Metují, Opočně, Jaroměři a Českém Meziříčí. Od 1. září 1965 je spádovou školou základní škola v Českém Meziříčí, ačkoli od roku 1990 navštěvují děti také základní školy v jiných obcích (Černčice, Bohuslavice, Nahořany, Nové Město a dalších). V současné době (2020) v budově bývalé školy sídlí obecní úřad a obecní knihovna. Na zahradě obecního úřadu bylo v roce 2004 otevřeno nové hřiště na volejbal a tenis.

V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. Jedním z pomocníků Jana Liberdy byl Václav Mervart (Merwardt), který ze Slavětína uprchl už v roce 1720. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Ze Slavětína z těchto důvodů uprchli tito rodáci: Mikuláš Jakl (chalupník), Mikuláš Jakl (sedlák), Magdalena Novotná, Václav Zounar a Kateřina Persteinová.