Obec Srubec

Nelze přesně určit, kdy a za jakých okolností vesnice vznikla, ale nejspíše se tak stalo koncem 14. nebo nejpozději začátkem 15. století. Její název snad souvisí s nějakým srubem vybudovaným na ochranu a střežení budějovické kotliny a přístupu ke královskému městu.

Srubec původně náležel do majetku zámožných českobudějovických měšťanů. Nejstarší dochovaná zpráva o Srubci pochází z roku 1439, kdy byl vlastníkem osady obchodník Ondřej Sova z Českých Budějovic. Ten ves dal do zástavy Petru Vlasákovi. Srubec tehdy čítal 24 poddanských usedlostí a hospodáři odváděli pánovi naturální i peněžní rentu a měli povinnost robotovat během žní. Z Vlasákových rukou se Srubec brzy dostal zpět do přímého držení Ondřeje Sovy, jenž užíval vladyckého přídomku „ze Srubce“. Po jeho smrti vesnici zdědila jeho dcera Dorota, která ji v roce 1478 postoupila svému manželu Janu Puklicovi ze Vztuh. Po jeho smrti na podzim roku 1482 se dědictví ujal Janův starší bratr Václav. Bezdětný Václav odkázal majetek neteři Johance Puklicové (závěť z roku 1494). Johanka přenechala ves Srubec v roce 1500 svému muži Linhartu Ekhartovi. V roce 1522 byl Srubec Ekhartem nakrátko zastaven Bejšovcovi z Bejšova a později prodán Mikuláši Štrabochovi. Před rokem 1539 koupilo Srubec od Štrabocha město České Budějovice. V roce 1540 čelilo město žalobě Jana Ekharta (syn Johanky) a Srubec mu musel být vrácen.

Ve čtyřicátých letech 16. století zde byla nalezena bohatá ložiska stříbrné rudy. Roku 1541 zde vznikly první dvě šachty s názvem „Obrácení svatého Pavla“ a „U starého kozla“. Roku 1548 přibyly doly „na Pradědu“, „Chudá rada“, „Divoký muž“ a „Boží pomoc“ a roku 1565 ještě tři. Koncem roku 1557 zdědil majetek po Janu Ekhartovi jeho syn Abrahám, později jeho druhý syn Jakub. Roku 1565 byl Srubec prodán bohatému zemskému úředníku Mikuláši Humpolcovi z Tuchoraze (dvořan Viléma z Rožmberka, později známý protivník regenta Jakuba Krčína). Po jeho smrti Srubec převzala jeho dcera Kateřina, jež tu se svým druhým manželem Friedrichem Schefflingerem z Rirsdorffu často pobývala a psala se „ze Srubce“.  Kateřina roku 1600 prodala Srubec Melicharu Kolikrejtarovi z Kolikrejtu. Roku 1602 Srubec definitivně koupilo za rovných 5 000 kop míšeňských grošů královské město České Budějovice.