Obec Staré Ždánice

Ždánice byly rodným sídlem vladyků ze Ždánic. Tito vladykové zde žili na nevelké tvrzi, ze které se dochovaly jen terénní náznaky na okraji vsi. Nejstarším z tohoto rodu byl Vaněk ze Ždánic, který roku 1339 prodal obec s kostelem Hroznatovi, opatovi opatovického kláštera. Ždánický kostel svatého Václava je od roku 1358 uváděn jako farní. Klášteru patřily Ždánice až do jeho zničení Husity. Po husitských válkách bylo držení vsi zapsáno Diviši Bořkovi z Miletínka, pánovi na Kunětické hoře. Později byla obec v majetku různých drobných šlechticů, jež si i často volili Ždánice za svůj přídomek. Mezi nejvýznamnější patří královéhradecký měšťan Havel ze Ždánic, Jan ze Ždánic, který podepsal protest proti upálení Jana Husa roku 1415 a Jiří Vániš Ždánický, pardubický hejtman v roce 1540. Začátkem 16. století se ves dostala do majetku Viléma z Pernštejna, který ji začlenil do svého pardubického panství, které čítalo šest městeček a na sto padesát vesnic. Po jeho smrti Ždánice a celé panství zdědil Vojtěch z Pernštejna, nejvyšší zemský hofmistr království českého, který panství ještě zvelebil. Vybudován byl opatovický kanál, který Ždánicemi protéká a postaven ždánický panský mlýn. Následně se ještě v držení panství vystřídali Jan a posléze Jaroslav. Jaroslav, poslední majitel z rodu Pernštejnů, panství zadlužil a nakonec jej prodal českému králi Ferdinandovi I. Od roku 1560 tak Ždánice a celé pardubické panství patří české královské komoře v Praze.

Ve druhé polovině 17. století byla obec postižena bídou a drancováním během třicetileté války. Roku 1680 navštívil své panství císař Leopold I. a v Pardubicích podepsal robotní patent zmírňující robotní povinnosti svých poddaných. V 18. století byly vlivem postupující germanizace zakládány nové kolonizační vesnice, jednou z nich jsou i Nové Ždánice, které se však ve 20. století spojily se Starými Ždánicemi v jednu obec. Došlo také k částečné parcelaci panských dvorů a v roce 1781 ke zrušení roboty císařem Josefem II. Ždánice rovněž fungovaly jako samostatný panský dvůr. Revolučním rokem 1848 byl způsoben hluboký zásah do existence panství, které tak po čtvrt tisíciletí v majetku české komory přešlo roku 1856 do držení rakouské národní banky. V roce 1860 přišel do Ždánic mlynářský rod Prokešů, který na spáleništi starého mlýna postavil nový a největší mlýn opatovického kanálu. V obci si roku 1877 postavili Prokešovi reprezentativní vilu. V roce 1863 koupil pardubický velkostatek v dražbě rakouský úvěrní ústav. Ten postupně rozprodal několik vesnic a pozemků různým zájemcům. Zbytek velkostatku, kam Ždánice stále patřily, koupil v roce 1881 vídeňský průmyslník, Richard baron Drasche z Wartinberga. Hasičský sbor byl založen roku 1882, Občanská záložna roku 1893 a poštovní úřad roku 1908. Po zrušení monarchie byla při pozemkové reformě v roce 1920 baronu Draschemu většina majetku zabrána a Ždánice se staly samostatným statkem a pozemky připadly obci a rozprodávány byly soukromým osobám. Postupně byla zakládána různá družstva, ve Ždánicích například lihovarské, která do svého majetku přebírala majetek bývalého pardubického velkostatku. Významnou osobností meziválečného období, byl ve Ždánicích, rolník a tehdejší poslanec Jindřich Žilka, zastřelený nacisty roku 1942.

V době vlády KSČ a kolektivizace, kdy byl znárodňován majetek sedlákům a statkářům, z obce postupně zmizely statky a hospodářská stavení. Přesto si obec zachovala několik zemědělských stavení a osobitý rolnický ráz.