Obec Stařeč

První písemná zmínka o Starči (Starice) je již v zakládací listině třebíčského kláštera z roku 1101, roku 1231 měla být farnost svěřena patronátu kostelu svatého Petra v Brně, potvrzeno je to roku 1331, kdy král Jan Lucemburský sdělil přání, aby desátky z farnosti byly odváděny právě kostelu svatého Petra. V roce 1231 již měl být postaven kostel svatého Jakuba. Stařeč pak byla zastavena Bohušovi z Holoubka, od roku 1340 je uváděn jako Bohuš ze Starče. Markrabě Karel se pokusil po sporech s Bohušem prostřednictvím Smila z Lichtenburka vyplatit Stařeč, Brtnici a Rouchovany, ale to se mu roku 1343 nepovedlo a tak majitelem těchto vesnic zůstal Bohuš ze Starče. Až Jan Jindřich kolem roku 1370 zakoupil Rokštejn a připojil k němu vesnice Stařeč, Slavice, Římov, Okříšky, Číchov, Petrovice, Jestřebí, Přibyslavice, Čáslavice, Dolní Smrčné, Lhotu, Ruprechtice a Malé a ty odkázal pak synovi Janu Soběslavovi. Bohuš ze Starče tak byl vyplacen a zemřel v roce 1376.

Rokštejn a okolní vesnice následně po disputacích mezi sourozenci získal brzy poté Hynek z Valdštejna, který k majetku připojil i Sádek a k sádeckému panství připojil Stařeč, Slavice, Římov a Čáslavice. Valdštejnové byli majiteli vesnice do roku 1498, kdy jej získal spolu se Sádkem Vilém z Pernštejna. V roce 1534 byla Stařeč povýšena králem Ferdinandem I. na městečko. Roku 1547 vesnice téměř celá vyhořela.

V roce 1553 byl do kostela pořízen nejstarší zvon, v roce 1597 pak byla postavena věž s ciferníkem. V 16. století byla postavena budova radnice.