Obec Stružná

První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1378. Ve 14. století byla osada manstvím hradu Andělská Hora. Ve východním cípu obce je dochován rybník, který byl součástí opevnění obdélníkové tvrze předpokládané po roce 1437. V té době získali Andělskou horu a Stružnou Šlikové, roku 1461 je získal Jiří z Poděbrad a roku 1463 věnoval svému synu Hynkovi. Roku 1466 se jich zmocnil míšeňský purkrabí Jindřich z Plavna, jehož potomci je drželi až do roku 1565. Již v roce 1536 byla Stružná jmenována mezi vesnicemi tvořícími přímou součást panství hradu Andělská Hora. V letech 1546 a 1570 je zmiňován rovněž zdejší poplužní dvůr. Protože v tu dobu sloužil jako šlechtické sídlo hrad Andělská Hora a mezi lety 1565 až 1570 se střídalo mnoho majitelů, obdélníková tvrz ve Stružné zchátrala a zanikla.

Od roku 1570 se stali majiteli Colonové z Felsu. Pravděpodobně již před rokem 1598 si Linhart Colonna z Felsu náhradou za zaniklou tvrz nechal ve Stružné postavit novou tvrz v místě dnešního zámku. V roce 1608 zdecimovala obyvatelstvo ve vsi velká morová epidemie, situaci nezlepšila ani bída v třicetileté válce. Za účast Linharta Colonny z Felsu ve vedení českého stavovském povstání byla roku 1621 jeho panství ve Stružné a v Nejdku zkonfiskována. V roce 1622 konfiskovanou tvrz Kysibl a hrad Andělskou Horu koupil císařský generál Heřman Černín z Chudenic.

Heřman Černín byl přísný katolík a tvrdě potlačoval dosud převládající evangelickou víru. Pevnou rukou správce panství Hoyera také nemilosrdně vykořisťoval své poddané. Docházelo k vážným konfliktům a k odmítání robotních povinností. Poddaní si roku 1637 na Heřmana Černína stěžovali i u císaře prostřednictvím své někdejší vrchnosti, členů felsovského rodu. Ačkoliv se Felsové od stavovského povstání s císařem usmířili, císař jejich stížnostem nevyhověl. Proto se vůdci poddaných tajně scházeli v odlehlých podhorských vsích Svatoboru, Dlouhé Lomnici a Bražci. V říjnu 1640 došlo na Andělské Hoře k velkému protestnímu shromáždění poddaných, kteří chtěli poslat k císaři novou stížnost. Protože poddaní nebyli ozbrojeni a nedopouštěli se násilností, odmítli proti nim císařští důstojníci z bochovské posádky zakročit. Vrchnost nemohla pokojné, ale organizované povstání potlačit, až v roce 1680 byli za selského povstání mučeni a v Bochově popraveni dva poddaní ze Šemnic.