Obec Sudoměřice

Sudoměřice jsou nejjižnější obcí na východním břehu řeky Moravy na území České republiky.

První nálezy pocházejí z let přibližně 3000 př. n. l., dlouhodobé pravěké osídlení z pozdní doby kamenné na místě současného křížení komunikací I/50 a I/70 (obchvat). Z doby 1800 let př. n. l. se na stejném místě nalézá další dlouhodobé osídlení ze starší doby bronzové. V 2.–1. století př. n. l. na tomto místě vznikla poměrně rozsáhlá keltská osada. Ve 3.– 4. století n. l. se pak objevuje germánská osada z mladší doby římské, a v 10.–12. století n. l. hradiště velkomoravské a raně přemyslovské hradisko Hrúdy, které bylo pravděpodobně vybudováno za velkomoravského vládce Svatopluka, k ochraně před postupujícími barbary z východu. V 11. století bylo sídlo feudála z hradiště Hrúdy přeneseno na hrad do Skalice, který pravděpodobně po celé 11. a 12. století patřil k Moravě.

Asi roku 1261 kancléř krále Přemysla Otakara II. Sudomír z rodu pánů z Horky založil pohraniční ves Sudoměřice. Sudomír zemřel asi kolem roku 1264. Z roku 1368 pochází první písemná zmínka o vesnici – Sudoměřice (villam Czudoromyricz) kupuje Beneš z Kravař a ze Strážnice od Alberta ze Šternberka, biskupa litomyšlského. Roku 1421 byla vesnice zpustošena vojskem císaře Zikmunda, pod velením krutého Pipo Spana. V letech 1428–1433 probíhaly spanilé jízdy husitů (tzv. Rejsy) – výpravy do Uher, které měly být odvetou za křižácké výpravy a propagandou husitství. Mnohokrát byla základnou vesnice Sudoměřice, která tehdy byla silně husitská. Mnoho obyvatel se na těchto loupeživých výpravách také aktivně podílelo. Dne 9. února 1458 táhl vesnicí s početným doprovodem a královnou matkou nově zvolený uherský král Matyáš Korvín, který se vracel ze zajetí českého krále Jiřího z Poděbrad. V letech 1467–1477 zde probíhaly boje mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem a české královské vojsko mělo dlouhé měsíce ležení na Sudoměřicku, dodnes se tomuto místu říká Tábořisko.