Obec Vrchotovy Janovice

Osídlení pravděpodobně vzniklo kolem románského vlastnického kostela a lehce opevněného dvorce v poslední třetině 12. nebo na počátku 13. století. Nejstarší spolehlivě doložená písemná zmínka pochází z roku 1243, kdy Konrád z Janovic svědčil na listině krále Václava I. Herbard z Janovic patrně založil trhovou osadu, podílel se na gotické přestavbě kostela a krátce před polovinou 14. století vybudoval malý vodní hrad. Tvořil jej trojprostorový palác a dvě obytné věže chráněné příkopem; značné části stavby se dochovaly v dnešním zámku. Roku 1433 se novým majitelem panství stal Bohuněk Vrchota z Vrchotic; jméno jeho rodu se následně stalo součástí názvu městečka. V 16. století získaly Vrchotovy Janovice hrdelní právo. Šibenice údajně stávala nad Kamenným rybníkem na návrší zvaném Šibeniční vrch.

Dalšími majiteli byli postupně Vilém Osečanský z Osečan, Předbor z Radešína a Jan Postiborský z Vrtby. Kolem roku 1609 došlo k zásadnímu rozdělení majetku na Sezimu z Vrtby, který koupil zámek se vsí, polnosti i kostel. Sezima skupoval i okolní vsi (Kosovu Horu, Neznašov, Votice, Beztahov i Vojkov). Nakonec byl Sezima v roce 1624 povýšen do hraběcího stavu. Po jeho smrti se pánem na Vrchotových Janovicích stal nejmladší syn Ferdinand František Leopold. Během vlády rodu Vrtbů došlo k výstavbě kamenného mostu a malým opravám na zámku. Rod Vrtbů si držel majetek velmi dlouho a mezi další majitele patřili například František Arnošt starší z Vrtby, František Arnošt mladší, který nechal zámek přebudovat v barokním stylu a interiér doznal významných změn. Poslední z rodu Vrtbů vlastnil majetek Adam František z Vrtby. V roce 1787 udělil císař Josef II. městečku na přímluvu rodu Vrtbů právo pořádat výroční trhy na dobytek.

Dalším majitelem byl František Josef hrabě z Mitrovic a jeho rodina držela majetek až do 2. poloviny 19. století. V roce 1879 prodala Františka – sestra Zikmunda Vademaiera – zámek a všechen majetek rytíři z Borutína Karlu Nádhernému, jehož rodina držela majetek až do vyvlastnění po druhé světové válce. Celkem se jednalo o téměř 550 ha pozemků, z toho 200 ha lesů. Rodina Nádherných byla povýšena do šlechtického stavu až v roce 1838, do té doby byla měšťanskou rodinou. Díky nemalým zásluhám byla nakonec v roce 1865 povýšena i do stavu rytířského. Karel Nádherný se někdy v roce 1883 oženil s Amélií Klein von Wisenberg a společně měli tři děti – syna Jana a dvojčata Karla a Sidonii. Když Karel v roce 1898 zemřel, s velkou pílí pečovala o majetek jeho žena Amélie a dočkala se z rukou císaře Františka Josefa I. povýšení do stavu svobodných pánů nejen pro sebe, ale také pro své tři děti.